Aksamitova brána, Koukolova hora, Popovice

Poté, co jsme našly žlutou turistickou značku, jsme se dohodly, že tedy nepočkáme na zpáteční autobus, ale půjdeme do Králova Dvora-Popovic pěšky. Vždyť co to je, necelých 6 kilometrů zvládneme levou zadní. Hned pod jeskyněmi jsme došly paní s dvěma vnoučaty..a prý kam jdeme. Tak jsem jí odpověděla, že na vlak a ona na to, že by šly s námi, že jsou v Popovicích na prázdninách. Nejdřív jsem vůbec nebyla ráda, děti určitě budou ufňukané, budeme pořád zastavovat, atd. Jenže jsem se parádně spletla....děti tu cestu šly dopoledne opačným směrem a nyní s námi. Za celou cestu jsem neslyšela jediné slovo, že už nemůžou, že se jim nechce, že je bolí nohy, mají žízeň, hlad, atd....přitom holčičce mohlo být tak 4-5, kluka čeká teď po prázdninách druhá třída.
Paní byla velmi příjemná, vyprávěla, jak tam u nich má prochozené Beskydy se všemi vnoučaty. Byla jsem nakonec ráda, že jsme šli společně, někdy oni vepředu, jindy my, část jsme šli opravdu společně. Paní cestou k jeskyním trošku bloudila, žlutá značka se jí taky schovala, na to nás upozornila vždy dopředu, kde si máme dát pozor. Nebýt jí, několikrát bychom se určitě musely vrátit.
A k samotné cestě...pokud je člověk horská koza....je určitě spokojený....nejdřív se jde od jeskyň pořád z kopce, no spíš z krpálu, to kolena úpí, nohy mají co brzdit, aby se huba neválela po zemi. Místy je pěšinka pěkně balvanovitá, hlavně v okolí Aksamitové brány...určitě stojí za vidění...i když je nutno si dávat bacha, dolů vede díra, do které by  člověk určitě nechtěl spadnout...bůhví kde by skončil.
Když už jsme myslely, že kopce nebude konec, nastalo další dobrodružství...přejít přes hučící potok po lávce, která už má své lepší dny dávno za sebou. Zábradlí se klepalo jen se člověk na něj podíval, prkna, po kterých se šlo z kraje úplně chyběla....hned jsem si vzpomněla na Oskara, jak by se chudák dostal na druhou stranu on.
Poté nás čekal zhruba tak kilometr, možná víc po silnici....někde v dálce jsem viděla křižovatku ( tu nám paní označila jako důležitý bod) a ta ne a ne se přiblížit. Nějak jsem si myslela, že tam někde už je konec našeho putování.
Jak jsem se mýlila...za křižovatkou nás totiž čekal táhlý výstup na Koukolovou horu, pak chvilku po rovině a další stezkou pro kamzíky dolů....pěšinka byla úzká, místy dost zarostlá, kamenitá, prostě být kamzíkem či kozou, byla bych na vrcholu blaha. Ale nakonec i my jsme se dočkaly a šťastně dorazily na nádraží. Měly jsme něco přes hodinu do příjezdu vlaku...ale ještě nás čekal jeden "šok".

odbočku na Jelínkův most jsme sice našly, ale samotný most nenašly

Aksamitova brána

lávka pro otrlé

takhle bych si představovala značení :-)

i toto byla žlutá turistická cesta

konečně Popovice...ještě se skutálet z kopečka