čtvrtek 10. května 2018

Jak mne skolila chcípavka

1. května jsme si udělaly s dcerou výlet motoráčkem z Hlavního nádraží na Zličín. Cesta vede po pražském Semeringu a je odtud krásný výhled na skály v Prokopském údolí.

2. 5. jsem v práci, dopoledne pohoda a po obědě je mi zima, ačkoliv tam máme dost teplo
3.5. opět v práci a nemůžu se dočkat, až padne devátá večer a pojedu domů. Celý den jsem se klepala zimou a začalo mně bolet v krku. Každé mluvení vyvolá záchvat kašle. Ztrácím čich..
4. - 6.5. mám volno, měla jsem naplánovaný výlet, ale odpočívám. "žiletky" v krku pracují na plné obrátky.
7.5. nemůžu pořádně polknout, od noci přemýšlím, zda dvanáctku v práci vydržím nebo mám volat kolegyni z protisměny. Nakonec jsem nevolala, bylo mi hloupé,aby ona dělala čtyři dvanáctky za sebou. V práci nic moc, těšila jsem se do postele jak malá. K bolavému krku se přidává úporný kašel.
8.5. volno trávím v posteli. K bolavému krku a silnému kašli se přidává teplota a bolest dutin. Bolí mne celý obličej, takže to jistí šála omotaná kolem celé hlavy. Mám otvor jen na nos. Musí to být podívaná, ale mně je to jedno. Přestávám pořádně slyšet, uši mám zalehlé.
9.5. Celou noc kašlu, takže už na takové marození nemarození kašlu taky a jdu k doktorce. V autobuse sedím sama, kolem mne je prázdno...kdo by taky chtěl sedět vedle tuberáka že jo :-) Pár lidí se každou chvíli otáčí a probodává mne pohledem. Je mi trapně, ale kašel se nedá zastavit. Bublá to ve mne jak v topení. V čekárně se to opakuje, jsem několikrát zavražděná pohledem, ale naštěstí jdu hned nařadu. Dostala jsem neschopenku a tři recepty. V lékárně jsem nechala 460 korun...
Po příchodu domů jsem ztratila hlas. Mluvím tak, jako když se učí kokrhat kohoutek. Některá písmena vůbec nevyslovím :-) Chtěla jsem zavolat na kočku pod okny, ale nic se neozvalo. Žádné čiči, nic. Zkouším čičino a ozve se no :-)
10.5. celou noc jsem nespala. Jakmile si lehnu, dostanu takový záchvat kašle, že mi to snad trhá vnitřnosti. Bolí mne žebra, bolí mne dutiny (ale už je to lepší), bolí mne oči (ležím s plínou zavázanou přes oči), bolí mne žaludek (neumím ty hnusy co vykašlávám plivat). Musím znova do lékárny, protože jeden recept byl na udělání. Situace v autobuse se opakuje...
V lékárně vypláznu dalších 130 korun.
Po příjezdu domů se dozvídám, že dceru škrabe v krku a s mluvením je na tom stejně jako já...kokrháme obě :-)
Představovala jsem si tento týden jinak...v úterý jsme chtěli dolů do Prokopáku k potoku...aby se Oskar vyráchal. Včerejšek měl patřit Průhonickému parku....
No nic, jdu se zavrtat do postele...

středa 11. dubna 2018

Údolí Plakánek

Byl to první větší letošní výlet.
Počasí bylo v sobotu nádherné a tak se vyrazilo. Jen tak, bez plánování.
V autě jsme se rozhodli, že pojedeme na Kozákov nebo prostě tam, kde nás to cestou zaujme.
Kozákov byl ale prvotní, už jsem se těšila na rozhlednu.
Pak jsme zahlédli hnědou ceduli na Kost a tak jsem prohodila, že někdy příště bychom se mohli podívat do údolí Plakánek ...ještě jsme měli v živé paměti nedávné vyprávění Pepy Dvořáka, jak nedaleko odtud kupoval chalupu. Tak krásně vyprávěl jak se tady zamiloval do přírody...
No a tak jsme se nakonec rozhodli, že nebudeme čekat na nějaké příště a pojedeme hned.
Jedním slovem nádhera...pro mne jako milovníka pískovcových skal a různých šutrů ...chodila bych tam celý den...
Stejný nápad mělo docela dost lidí.
Ale tentokrát mi ty davy nijak zvlášť nevadily.




















Potom jsme se rozhodli, že přeci jen pojedeme ještě na Kozákov. Jenže další cestu nám zkřížila cedule na Sekyrkovy Loučky. O těch jsme se bavili nedávno a na mapě jsme je nemohli najít.
A tak se jelo tam...byli jsme zvědaví, jak vypadá místo, o kterém mluví Petra Janů...
A Kozákov?...na ten tentokrát už nedošlo.

úterý 27. března 2018

Jedenácté narozeniny

Dneska oslavil náš Oskárek jedenácté narozeniny.
Pro malou chlupatou kuličku jsme si jely s dcerou 13. června 2007. Pejska jsme si vybraly podle fotek, které měla chovatelská stanice na netu. Byl to blue merle krasavec a jmenoval se Marcus.
Jenže všechno nakonec bylo jinak...na zahradě nás přivítala smečka štěňátek a my byly ztracené. Markus byl fešák to jo, však taky na něj občas zavzpomínáme. Jenže ten nejmenší pejsek se nejvíc snažil, aby právě on byl náš. Vybral si nás a tak s námi odjel.
Když na to vzpomínáme, musíme se smát....sice jsme jely jen na druhý konec Prahy, ale absolutně nevybavené. Jediné, co jsme měly, byla větší taška. Žádné vodítko, to nás tehdy ani nenapadlo brát s sebou.
Oskárek věděl, že do té tašky se vejde jen on, byl totiž nejmenší :-) A tak se snažil.
Stal se členem naší rodiny, pamatujeme si první vycházku do Prokopáku...tenkrát spadl do jediné blátivé louže a my pak domů nesli štěně v tvrdé blátivé krustě...
První vypadnutý zoubek, čekání na to, až poprvé zvedne nožičku a vyčurá se jako velkej pes.
První narozeniny...., spoustu výletů, spoustu míčků, stárnutí...
Je toho hodně, o co jsi obohatil náš život. Těch míst, které jsem viděla jen díky tomu, že jsi jezdil se mnou...
Hodně zdraví ti přeji a snad se dočkáš i dortu příští rok...moc bychom si to všichni přáli..




úterý 23. ledna 2018

Pohoda

Konečně skončilo to strašné před a povánoční práskání a tak můžeme s Matesem v klidu relaxovat.
Já si svoje vyžebral, Mates to teprve zkouší :-)



čtvrtek 21. prosince 2017

Klidné vánoce

Krásné a pohodové vánoční svátky přeji všem, co sem zavítají.

Vždycky jsme měli živý stromeček, až na pár let (asi 3x), kdy jsme zdobili umělé koště. To mně ale vůbec nenadchlo, chyběla mi ta vůně, která se linula každé ráno v obýváku se stromečkem.
Už vloni jsem se zasekla a koupili jsme nějaký smrček.
Letos jsem vybrala borovici...
Když jsem pro stromek jela, měla jsem představu, že přivleču smrček a vůbec ho nebudu zdobit ozdobami. Chtěla jsem na něj jen navěsit háčkované hvězdičky, které mi kdysi háčkovala mamka a mám jich spoustu, dát jen bílá světýlka a všechno dozdobit papírovým řetězem z kancelářského papíru.
Borovičku jsme zdobily s dcerou včera.....zkusila jsem na ní dát ty hvězdičky....ale nebylo to ono...
naškrobené hvězdičky by opravdu slušely smrčku...
A tak jsem vytáhla ozdoby.....prý je teď v módě retro....
Ale já to tak neberu...věším ozdoby, které mám už spoustu let (jo třicet let je to přesně). Je jich bohužel čím dál míň, něco se rozbilo, některé jsou sice celé, ale chybí jim ten stříbrný vršek na zavěšení (je zajímavé, že ozdoby přežily dětské nemotorné ručičky a vloni je manžel ze stromku otrhal jako jablka a takhle to dopadlo).
Mám i řetězy, které se dávaly kdysi do vánočních kolekcí...
Mám ozdoby, které zdobily mamčin stromek, ozdoby, které měla na stromečku babička a jednu ozdobu, která vždycky byla jablkem sváru mezi dcerami. Obě ji totiž chtěly pověsit, obě tvrdily, že ta ozdoba je jejich. I letos si dcera na ní vzpomněla a sama si jí pověsila...no mně se moc nelíbí, ale na stromku opět visí...je to ta s motýlem uvnitř



ze šesti velkých koulí zůstaly jen dvě. A jen jedna se dá pověsit


Tyhle ozdoby mám moc ráda. Jsou z roku 1987, bylo jich 12 a opět...jen jedna se dá zavěsit.

to je on, motýl jeden :-)




i svíčky ještě za 2,80 Kčs jsem našla...je jich plná krabička :-)
 

čtvrtek 30. listopadu 2017

5. výročí

Strašně rychle ten čas letí.....
....tobě je pořád 43 let a já i brácha jsme mezitím o 5 let zestárli....

a kluci, ti měli v říjnu 20. výročí....kdoví, jací by byli....

na Konopišti - tady ti bylo něco málo přes rok



vždycky jsi tvrdil, že budeš jezdit kamionem...ještě na základce....a my jsme se ti smáli...

nenechal ses odradit a opravdu jsi jezdil
Jaroušek a Pepíček

čtvrtek 23. listopadu 2017

Dneska odletěl

do ptačího nebe náš papouch Kokýn.
Kdysi dávno, v červnu 1994 jsem dostala rozelu pestrou k sedmému výročí svatby.
Mělo to být mládě a měl to být sameček....podle prodavače.
Ve skutečnosti to byla už dávno dospělá samička....to jsme zjistili o hodně později, když jsem si začala všímat, jak vypadají mláďata.
Že se jedná o samičku jsme zjistili jednoduše....tenkrát se ke Kokýnovi nastěhoval korelák Čiko - a oba začali snášek vajíčka :-)
Zažili jsme se všemi (ještě jsme měli anduláka Kubu, což byla taky samička, anduláka Lojzíka, anduláka pana Slótra, kanárka Žloutenku a možná další, na které jsem zapomněla) spoustu legrace a příjemných chvil.
Bude nám smutno Koký



úterý 19. září 2017

Bсё большое

Nedá mi to, abych se nepochlubila...

dostala jsem k narozeninám jablka a houbu....kromě jiného.
Houba byla jedna jediná....zato ohromná.
Jablka byla taky ohromná....jedno mělo přes 30 dkg.

pro srovnání...fotila jsem s normálně velkým vajíčkem..




středa 4. ledna 2017

Pořád práskají

Tahle doba okolo vánoc je pro nás hrozná......od Mikuláše tu denodenně práskají petardy a různé jiné blbosti. A náš Oskar se strašně bojí, odmítá chodit ven a doma hrozně vyvádí. Nepomáhají ani kapičky na uklidnění.....
Když náhodou zůstane doma sám, musí být zavřený jen v chodbě, což během roku nezná. Ale jakmile někde prásknou, lítá po bytě jak pominutý a hrozí, že se mu něco stane....to, že porazí několikrát během svátků stromek, PC bednu, rozhrabe věci na WC či v koupelně nebo vyhrabe polici ve skříni aby se tam nacpal .....to dělá a počítáme s tím....
...jenže se u několikrát stalo, že se v panice rozběhl proti oknu, spadl i se židlí, na kterou se snažil schovat, vyskočil strachy na stůl a podobně...to už hrozí úrazem...
Tak snad už se brzy dočkáme klidu...