2 roky

Pro Tebe brácho,

https://www.youtube.com/watch?v=X_g1ak9qcE8&list=FLFEl-lxO8S3ANxJw3LZWPlw&index=17

Milešovka

Sobotní počasí se vydařilo, z kopců bylo nádherně vidět do daleka, a tak jsme se těšili na nedělní výstup na Milešovku. To bude pokoukáníčko, ta panoramata až se dech tají...
Neděle nás přivítala na parkovišti v Altenbergu sluníčkem už po sedmé hodině. Pravda, z vyhřátého pelechu v autě se mi moc do zimy nechtělo, ale jakmile jsem zahlédla, jak se v horách válí mlha, vystartovala jsem fotit.
Dokud jsme jezdili nahoře, bylo krásně slunečno. Ale z Cínovce dolů už to taková paráda nebyla. Mlha se válela až u silnice a bylo vidět skoro prd. Cestou jsme se zastavili u několika pomníků věnovaných bitvě u Chlumce. První dva jsem nefotila, protože jsem myslela, že kvůli mlze nebude nic vidět. Škoda, teď mne to mrzí. Ten třetí jsem vyfotila, i když se v mlze utápí.
Na Milešovku jsme se vydali z obce Bílka. Překvapilo mne, že je tu tolik kopcomilců, parkoviště totiž praskalo ve švech a my jsme chytli úplně poslední volný flek.
Protože jsem věděla, že Milešovka je naše největrnější hora, kromě trika a mikiny jsem si chtěla vzít i bundu. Co kdybych cestou umrzla, že jo. No ještěže jsem ji nakonec nechala v autě. Cestou nahoru mi totiž bylo takové vedro, že mikina letěla dolů hned ve vesnici a kromě trika bych si s velkou chutí svlékla i kůži :-)
Cesta nahoru je dost kamenitá, ale dá se krásně zvládnout. Myslím, že na Ralsko to bylo mnohem těžší. Cestou jsem moc nefotila, měla jsem téměř vybitou baterii a tak jsem si nechávala focení až nahoru na ta panoramata. Přitom jsem viděla tak nádherně pokroucené kořeny stromů...ale říkala jsem si, pokud bude ještě foťák při životě, vyfotím je potom. A co myslíte....foťák žil ještě doma, ale fotky nemám....dolů jsme šli totiž zkratkou ....pod lanovkou :-)
Nahoře mně Milešovka ale zklamala. Žádné sluníčko a vidět do dálky taky nebylo. Kopce byly v mlze....škoda, že jsme ji nezdolali taky v sobotu. Dalekohledem jsme ale některé kopce určit dokázali...Házmburk, Košťálov, Říp, Lovoš....
A pak už jen cesta domů....krásný víkend to byl.

Altenberg

Bílka

Most

Víkendový výlet pokračoval z Loun do Mostu. Tím jsme jen projížděli, ale i tak jsme se na chvilku zastavili a prohlédli si přemístěný kostel a dřevěný kostelík, který stál nedaleko. Ten mne dost zaujal a tak jsme ho šli obhlédnout...k němu se ale člověk nedostane, je v oplocené zahradě, ta pomalu zarůstá a jedna dřevěná stavba je ohořelá. Na netu jsem se dočetla, že se jedná o rumunský pravoslavný chrám sv. Valentina. Kostel byl postavený v Rumunsku, poté rozebrán a přemístěn do Mostu.
Další zastávkou měl byl hrad Hněvín, ale odbočku na něj jsme minuli a pak jsme se místo přibližování, vzdalovali. Vracet jsme se nechtěli, takže tohle místo mi zatím zůstalo nepoznané.

kopec Číčov

Další kopec, který jsme na Lounsku pokořili, byl Číčov. Zdál se mi vysoký, ale vedla na něj příjemná a pohodlná cesta. Kopec je to holý, takže rozhled kolem parádní. Cestou nahoru jsem sbírala kamínky a jeden pěkný jsem si vzala. Už jsem ho viděla pěkně postavený na parapetu....měl totiž pěkně rovnou základnu. Jenže cestou dolů jsem zjistila, že šutránek je pryč. Z kapsy, kam jsem ho narvala, mi vzal roha :-)
A to ještě není všechno....sice jsme se nedrápali žádnou zkratkou, žádným houštím, ale i tak jsem zaperlila. Při cestě dolů jsem zakopla tak nečekaně, že jsem se rozplácla jak žába. Jo, bolely mne naražené dlaně, zápěstí a natlučená kolena, ale místo toho, abych začala zjišťovat, jestli jsem nepolámaná, jsem se začala chcechtat. Ani se mi z toho nedůstojného zalehnutí nechtělo vstávat. Ale dobrý, krev netekla, dlaně jen pálily a nohy chodily, takže dobrý. Až v týdnu jsem koukala, jak se mi krásně pravá noha vybarvila. Koleno nic, to má barvu přírodní, ale stehno a holenní kosti hrají všemi barvami....taková podzimní výzdoba. Co taky můžu čekat, když jsem padla na samé ty obdivované šutránky.

Raná

Další kopec, na který jsem se podívala moc ráda. Dojeli jsme autem na parkoviště těsně pod kopec a zjistili, že parkoviště je plné. To mně překvapilo...že by tolik lidí se chtělo trmácet nahoru? (nahoře mi to pak bylo jasné). Zastavili jsme tedy na druhém konci vesnice a šli kolem kostela ke kopci. Mimochodem, kostel se mi moc líbil, zrovna takové mám moc ráda.
Nahoru jsme nešli po turistické značce, ale zase jsme museli mít něco extra. Místo zleva kolem parkoviště, jsme se vydali na opačnou stranu a kopec jsme začali obcházet. Pak už nám došla trpělivost a kamarád rozhodl, že to vezmeme přímo nahoru cestou necestou.....zkratkou. Vlastně jen necestou. Bylo to tam zarostlé, strmé a já víc než půl cesty lezla doslova po čtyřech. Kdybych se narovnala, určitě bych hodila záda a skulila se dolů. Ale těšila jsem se na parádní výhled a tak jsem ani moc neremcala. ....stejně bych slyšela, že zdatní turisti zvládnou i tyhle záludné zkratky...a přeci nejsme žádné bábovky.
Nahoře mne překvapilo množství lidí....ale není se čemu divit. Zrovna byla nějaká soutěž v létání modelů. Samozřejmě nechyběli paraglajdisti.
A já se kochala překrásným výhledem na okolní i vzdálené kopce. Ani mi nevadilo, že mám v prstech zapíchané nějaké trny jak jsem lezla po čtyřech a podrápané ruce z nějakých trnitých šlahounů.
Dolů jsme sešli po pohodlné turistické cestě a dokonce jsme měli štěstí vidět zvědavého sysla. Jen jeho fotku nemám, protože jsem nestihla připravit foťák.
A protože kopců není nikdy dost, další cesta vedla na Číčov.

Oblík