neděle 28. dubna 2013

V Prokopském údolí

Včera jsme se vydali na prochajdu do Prokopského údolí. Chodíme v poslední době dolů k potoku nakukovat, jestli už tam jsou ropuchy. Každý rok je jich tam spousta, potok se téměř vaří jak tam spolu dovádí. Jenže letos jsme zatím nezahlédli ani žabí stehýnko. Tak nevím....už je po ropuchách nebo teprve budou?
A když už jsme omrkli potok a tam nic, vydali jsme se pročmuchat údolí. A hned u skály jsem se naštvala. Naproti ní roste fungl nový barák....tady na sídlišti kolují řeči, že je stavěný načerno....nevím kdo může dát povolení takové stavby na hranici chráněného území. Každopádně aby zavřel majitel hubu nám rejpalům, je na sloupu vyvěšena fotka, jak bude vila vypadat a vedle toho je i stavební povolení....na úpravu rodinného domu.....nevím jak moc je dům upravován, když je zcela nově postavený od základů. Jen mi teď šrotuje v hlavě, jak ten původní domek vypadal....chodila jsem tudy tak často, že jsem ho brala jako součást přírody a teď si ho nemůžu vybavit. No nejspíš to byla taková ruina, která sem zapadla a nijak nerušila.
A další co mně naštvalo....takový krásný kout přírody tu máme přímo u nosu a přesto si ho nedokážeme vážit.....vždycky se najde nějaké hovado, které bordel vyhodí v přírodě....přitom je tu tolik kontejnerů, kam se to dá odložit.
No a ještě mně něco rozladilo....do Nové Vsi, co máme hned pod sídlištěm, jsem hrozně ráda chodila...je to zahrádkářská kolonie...a bylo příjemné tudy procházet po uježděných cestách mezi zahrádkami a kochat se jejich krásami. Jenže to už tak dva roky neplatí....cesty jsou rozkopané, jsou tu zavedeny inženýrské sítě a z kdysi travnatých cest bude silnice....proč asi? Nejspíš proto, že spousta zahradních chatek se mění v rodinné domy. Ještě tu zbývá louka....a kdoví, jestli není v plánu zkrášlit jí nějakým satelitním městečkem.








 
 
 

 
 
 
 







 
 


 

 
 





sobota 27. dubna 2013

Když kvetou pávi

Kromě výletů do přírody, na různé rozhledny, hrady a zříceniny se ráda toulám i Prahou, kde je pořád co objevovat a obdivovat.
A tak prolézám různá zákoutí, uličky a průchody, navštěvuji zahrady i místa, která by v Praze nikdo nehledal. Včera jsem se byla podívat ve Vojanových sadech...a můžu jen doporučit. Ticho, klid, rozkvetlé stromy a "kvetoucí" pávi. Právě kvůli nim jsem sem jela. Minulý týden jsem byla ve Valdštejnské zahradě, tam jsou taky, ale tady je jich podstatně víc.
A měla jsem štěstí. ...v odlehlé části zahrady, přímo pod okny ministerstva financí, jsem zahlédla jednoho, co se zrovna chystal rozkvést. Jenže než jsem tam došla, dvě rusky hovořící čarodějnice začaly okolo něj křepčit, mávaly rukama a pobízely ho k rychlejšímu rozvinutí ocasu. Páv se naštval....ani se mu nedivím....sklapl parádu a odešel.
Baby ještě chvíli vydržely, ale pak je to naštěstí přestalo bavit. Zato já jsem vydržela, sedla jsem si na lavičku a skupinku pávů pozorovala.
Nejdřív "rozkvetl" první, pak se přiblížily paví slípky a do kvetení se dali další dva. Začal nádherný paví koncert. Kohouti se předváděli, roztáhli ocas, podupávali, natřásali se, tancovali na špičkách, občas zařvali a hlavně "chřestili" zrzavýma brkama.
Slípky to ale nechalo v naprostém klidu, zajímaly se spíš o svoje žaludky a sem tam něco sezobly.
Ale mně se to moc líbilo...tohle představení jsem viděla poprvé.