Dřív jsme sem chodili pravidelně - to jsme ještě měli papouchy a já pěstovala kaktusy.
Hned při kupování vstupenek jsme si všimly ošklivků, kteří se choulili na plyšákovi ...dva kakaduové a jeden ara.
Vyfotit jsem si je netroufala, ale paní říkala, že v půl druhé bude krmení. Vzala jsem to na vědomí, ale vzápětí jsem to zapomněla.
První papouch byl hned za dveřmi a byl hrozně družný. Hlavně ho zajímala hůlka co měla dcera.
ve skleníku, kde byli ostatní papouchové,bylo příjemně. Žádné příšerné vedro, navíc tu fungovalo mlžítko, které bylo příjemné nejen pro ptáky, ale i pro nás.
říkala jsem si, že tu nikde nejsou velcí arové. Pamatuji, že jeden rok tam byl velký ara volně. A teď nic. Ale při odchodu se jejich řev nedal přeslechnout.
pak jsme si ještě prohlédly skleníky a u východu jsem viděla dav lidí...zrovna se chystala slečna krmit ty tři mláďata. Lidi fotili jak o závod, slečna chystala krmení a přitom vykládala o záchranné stanici pro papoušky (vůbec jsem netušila, že něco takového existuje).
Protože jsem prdlajs viděla, šla jsem ven a čučela celou věčnost přes sklo.
Suché krmení slečna rozmíchávala dobu ve vodě a dlouhé se to nezdálo jen mně, ale především těm hladovcům. Dávali dost najevo, že chtějí dlabat a to nejpozději okamžitě :-)
Rozmíchané krmení natahovala do stříkaček a takto připravené vkládala do nádoby s teplou vodou. Naplnila několik větších stříkaček a to jsem myslela, že už je hotovo a bude se krmit.
Jenže vytáhla další plechovku a míchala další krmení, tentokrát do menších stříkaček.
A papouchové se celou dobu zlobili :-)
Jako první přišel na řadu ara, slečna ho dala do krabice, pod krk dostal papírový cinták a mohlo začít krmení. Vypadalo to, že do volátka nedostal pěkně dlouho :-) Hltal a mizel v něm obsah jedné stříkačky za druhou.
Po poslední dávce byl spokojený.
Stejně se nacpali i oba kakaduové.
Fotila jsem přes sklo, takže fotky jsou ošklivé, ale jsou :-)
 |
| kde to vázne s tím dlabancem |
ještě jsme si prošly zahradu, já nasbírala pár lískových oříšků pro našeho myše a jely jsme domů.
