Pořád práskají

Tahle doba okolo vánoc je pro nás hrozná......od Mikuláše tu denodenně práskají petardy a různé jiné blbosti. A náš Oskar se strašně bojí, odmítá chodit ven a doma hrozně vyvádí. Nepomáhají ani kapičky na uklidnění.....
Když náhodou zůstane doma sám, musí být zavřený jen v chodbě, což během roku nezná. Ale jakmile někde prásknou, lítá po bytě jak pominutý a hrozí, že se mu něco stane....to, že porazí několikrát během svátků stromek, PC bednu, rozhrabe věci na WC či v koupelně nebo vyhrabe polici ve skříni aby se tam nacpal .....to dělá a počítáme s tím....
...jenže se u několikrát stalo, že se v panice rozběhl proti oknu, spadl i se židlí, na kterou se snažil schovat, vyskočil strachy na stůl a podobně...to už hrozí úrazem...
Tak snad už se brzy dočkáme klidu...

Když přijdou čerti

Dobu od Mikuláše do Nového roku nemám vůbec rád. To se jeden bojí vystrčit byť jen čumák ze vchodu. A tak moje prochajdy jsou jen ty nejnutnější, protože neustálé práskání různých petard, bouchacích kuliček a dalších volovin mi hodně vadí.
Bojím se i doma a schovávám se kam se dá....je to každý rok stejné....snažím se zalést za záchod, nacpal bych se s chutí i pod vanu, snažím se vlézt paničce do skříně, lezu každému na klín, atd.

Čertů se ale nebojím....letos přišli dva...Hubert a malý Hubertek....hned jsem toho většího popadl do tlamy a dal mu co proto.
A protože se začali bát oni mne, zavolali si posilu...strašlivou babu Jagu. Skoro mne přemohla, ale nakonec...nakonec jsem jí zakousl :-)

to jsou oni...pekelníci

že prý se se mnou chce jen vyfotit....

....jenže pak mi skočila za krk...

.....už se zdálo, že mne přeprala....

...ale stihnul jsem jí zakousnout :-)

....a je po ní...

Levý Hradec

Jeden z mnoha výletů nás zavedl na Levý Hradec.

 

 

Podzim na poli

Dnešní den se vydařil....měla jsem volno, sluníčko svítilo jako v létě ...takový podzim mám moc ráda. I ty ranní mlhy, kdy všechno vystupuje z tajemného oparu...

Odpoledne jsme se šli vyhřát na louku..

na co bych koukal...na letadlo přeci :-)

Louže

Louže a Oskar jsou kamarádi od první prochajdy. Tehdy jsme ho vzali poprvé na procházku na louku pod sídlištěm. Bylo vedro a široko daleko byla jediná louže, do které ten malý dareba vlezl. Voda tam nebyla skoro žádná, zato bláta dost. Než jsme k němu došli, stihnul tam i padnout na bok, takže jsme si domů v tom vedru nesli psa v blátivém krunýři.
A od té doby vymetá každou louži, která nám "vleze" do cesty. Pravda, jak stárne, je to lepší, někdy  se i vyhne, ale většinou je prochází.