Nevím, kdy přesně se stalo, že se vytratil MDŽ z našeho života.
Jako děti jsme pro své maminky vyráběly ve školách různá přáníčka a za uškudlené kapesné jsme s bratry kupovali mamce kytičku. Předtím jsme si ale museli vystát nekonečnou frontu v jediném květinářství ve městě. A přitom doufat, že i na nás se dostane a domů poneseme květináček s hyacintem nebo azalkou.
Naše dcery už žádná přáníčka nevyráběly...už bylo po revoluci když navštěvovaly školku a školu a nějaký mezinárodní den žen se nejspíš už nenosil..nebyl prostě in...
Nedávno jsem mezi starými fotkami našla i pár dětských neumělých výtvorů, které si mamka schovala na památku.