Vánoční cukroví

Pryč jsou doby, kdy jsem na vánoce dělávala 15 druhů cukroví, některé ze dvou dávek, takže něco mezi 15-20 kily to bylo. Část jsem rozdala, ať už mamce, babičce, tchánovi...
Bylo toho dost i pro nás, dojídalo se ještě někdy v lednu a to já už měla dávno chutě na maso.
Pak jsem nastoupila do práce, kde se dělají dvanáctky a největší fofr je od půlky října do konce roku.
Měla jsem toho dost, takže cukroví jsem přestala dělat.  Mamka nějaké cukroví dostala od snachy, něco přidělala a se mnou se rozdělila.
Když pak už nepekla ani ona, dostávala jsem cukroví od dcery...ale většinou jsem ani nestihla ochutnat, protože manžel byl rychlejší a někdy to snědl hned, jak to přivezl.
Letos asi nebude péct ani dcera...má před porodem a ještě navíc si zlomila nějakou kůstku v nártu...

A tak jsem vytáhla svůj receptový sešit a přemýšlím....péct či nepéct...
Jsem sice doma, ale od konce září marodím...a jestli vydržím stát u plotny vůbec není jasné...

Když jsem tak listovala sešitem, narazila jsem i na takovéto recepty...

 Kokosové Mařeny ...tak to je recept od mé švagrové...většinou jsem dělala víc těst najednou a pak je postupně zpracovávala. Takže i tohle putovalo do lednice a co se dělo pak...no skoro jsem vylítla z kůže...proto ta poznámka.

no a dědečkovy koule...tak to je jeden z receptů z nějakého časopisu. Mám jich takových spoustu, ale vánoční cukroví dělám jen prověřené.
 Tohle byl pokus zkusit další cukroví, které neznám....už na pohled se mi ale vzniklá hmota moc nelíbila...
Udělala jsem pár kuliček...no a výsledek je připsaný k receptu červeně. A to už je co říct...
Se zbytkem jsem udělala rychlý proces....všechno skončilo v záchodu...
...jen toho rumu mi bylo líto..

Památníčky

Nedávno jsem při hrabání narazila na dva staré památníčky, tak jsem všeho nechala a vrátila se o pár desítek let zpátky do dětství...

První, žlutý, jsem pravděpodobně dostala na vánoce v roce 1971. Tipuji to z toho, že většina obrázků tam je z roku 1972 a jak si pamatuji, dárky jsme my tři děti dostávaly na vánoce, Mikuláše, sladkosti a vajíčka na velikonoce a samozřejmě na svátky a narozeniny. Během roku to byly jen sladkosti a žádné hračky.
Teď je holt jiná doba a děti se uplácejí dárky neustále...za to že jdou poprvé do školky, za to, že jdou poprvé do školy, že nebrečí ve školce, že tam snědly oběd, že mají prázdniny, že jim paní doktorka vzala krev, že jim vypadl zub, že mají první vysvědčení, první prázdniny, první já nevím co...(vidím to v práci, kdy spousta dětí dostává dárky několikrát do týdne).

Druhý památník jsem si koupila sama, přestože v tom prvním je spousta volného místa. Co mně k tomu vedlo, to už nevím...

první obrázek mi nakreslila mamka

Obrázek od babičky...pamatuji, že památníček tam ležel celé dva měsíce prázdnin...a ona neměla chvilku čas na kreslení....pořád běhala okolo nás dětí a spousty havěti na dvoře. Nakonec alespoň vystřihla růže z pohledu a napsala pár řádků...jsem za to moc ráda.
Protože děda...tak ten se tak dlouho chystal kreslit, až nakonec z toho sešlo. Děda maloval obrazy a na památníček neměl čas. Ale namaloval mi něco jiného...když jsem chodila do tanečních, bylo zvykem dávat klukům vyšívaný kapesník. A já měla ručně malované...právě od dědy.

Ještě mi tu chybí obrázek od mladšího bráchy....ať jsem listovala jak jsem chtěla, žádný mi nenamaloval...a už ani nenamaluje.

další obrázky jsou od spolužáků a spolužaček

užalovaná jsem nikdy nebyla, přesto mám tenhle veršík v pamatníku hned 2x :-)

a rozloučení se základní školou

a co vy, jak jste na tom s památníčkem?