Záchodová štětka

mi vykvetla :-)

tuhle kytku mám už spoustu let, takže si vůbec nepamatuji, jak se ke mně dostala. Vím jen, že jsem si ji nekoupila.
Nijak zvlášť se mi nelíbila, tak jsem ji šoupla na společnou chodbu na okno. Tam dávám kytky, které jsou podle mne už zralé do popelnice, ale ještě mají malou šanci na zmátoření.

(vloni jsem tam dala orchidej, protože se mi s ní nechtělo do kontejneru. Byla na odpis, lupeny samou skvrnu. Během roku se zmátořila natolik, že hnusné lupeny opadaly, narostly nové a teď mi dělá parádu v obýváku, protože kvete).

A zpátky k téhle kytce...ani netuším jak se vlastně jmenuje....já jí říkám záchodová štětka....podle květu, který už 3x za svůj život u mne vyhodila. Roste spoustu let v té samé zemině...po pravdě je to spíš písek než zemina. Zalévám jí dost sporadicky, takže pořád obírám suché listy.
Tahle nepéče se jí ale nejspíš líbí.
Takže kdyby někdo věděl, co je to za kytku, může mi dát vědět.

Záchodová štětka.....pojmenovala jsem si ji sama podle květu. Takhle vypadá

Park u botanické zahrady

Skleníky u botanické zahrady Na Slupi jsou obklopené parkem a ten je zdarma přístupný v návštěvních hodinách. Když už jsem byla na výstavě a ve skleníkách, vzala jsem to i do parku. A to bych nesměla být já, abych něco nevyvedla. Prošla jsem si park a u východu si vzpomněla, že jsem neviděla strom gingo biloba, který v parku je. Mrkla jsem se na plánek co tam visel a zjistila, že je hned u vstupu do skleníku. A tak jsem se vrátila, abych si ho vyfotila. Bylo teplo, svítilo sluníčko a všude po záhonech byly natažené hadice a kropily. Voda stříkala z takového toho otočného stříkadla a zrovna i tam, odkud jsem chtěla fotit. Dobu jsem zírala na stříkadlo, abych vysledovala, kdy a kam se natočí, abych mohla v klidu fotit, případně proběhnout suchá až ke stromu....tak se nesmějte, samozřejmě jsem to měla vychytané....udělala jsem dva, tři kroky a chytla plný zásah. Byla jsem komplet mokrá, z vlasů mi crčela voda, tekla po obličeji, zmáchané jsem měla triko, kalhoty, boty a trochu i foťák.
No a pak jsem se sebrala, všechna stříkadla obešla a v klidu si strom vyfotila. U tramvaje se asi divili, kde jsem tak zmokla, když nebyl jediný šedivý mráček :-)

gingo biloba

Skleníky botanické zahrady na Slupi

Kromě výstavy papouchů jsem si v botanické zahradě prohlédla i skleníky. Když jsem okukovala trsy banánů, šplouchlo v jezírku tak, až jsem se lekla, že tam někdo spadl. Ale pak jsem si přečetla, že lidi mají dávat pozor na děti, aby do vody nestrkaly ruce, protože tam jsou dravé ryby. Nejspíš nějaká z nich vyskočila pro nějaké létavé sousto a já se jí lekla :-)

Výstava papouchů

V Botanické zahradě na Slupi je výstava papouchů a tak jsem se tam jela podívat. Různé "okrasné" ptáky jsme měli doma odjakživa....spoustu chůviček, kanáry, andulky...
Jako dítě jsem měla andulku Lucku, byla hodně ochočená a věčně byla puštěná a lítala si kde chtěla. Byl to vlastně samec a krásně mluvil. Jenže jsem o ní přišla, protože vylétla otevřeným oknem a už jsme jí nenašli.
Papouškové mně provázeli i dál, když jsem se vdala. První byl nezapomenutelný Kubíček....samička, která s námi žila neuvěřitelných 15 let a něco. Pak přicházeli a odcházeli další....Lojzík, toho jsme našli a nikdo se o něj nepřihlásil, Nick Slaughter ....toho jsme dostali i s klecí od nějakého Rusa, kanárka Žloutenku, kterého našel manžel v zimě ve sněhu,  roselu Kokýna...samičku,  kterou jsem dostala k 7. výročí svatby a mám jí dodnes. Od bráchy jsem dostala dvě korely, samičku Čiko a samečka Rozárku :-). Těm už jsem se bránila, ale vysvětlil mi, že u nich v 1+1 být nemůžou a není nikdo lepší, kdo by se o ně postaral. Rozárku jsem měla asi dva roky, byla hodně nemocná, ale Čikounek, ten tu byl spoustu let a umřel minulý měsíc. 
Na výstavě moc papouchů nebylo, tedy alespoň mně se to zdálo. Chodili jsme tam kdysi každý rok a klecí tam bylo nepočítaně. Ale i tak jsem si přišla na své, protože kromě papoušků jsem si prohlédla i skleníky.
 

Jen tak za humny

Počasí je všelijaké, jen ne takové, abych se sebrala a vyrazila na nějaký pořádný výlet. Tak se musím spokojit alespoň s prochajdou tady u nás.

Oskar a Corinka

 

ještě pořád kvetou

 

naše sídliště

máváme Adélce :-)