Pátek

Když ses před lety narodil, byl pátek. Pátek devátého května. Pamatuji, jak jsem tě vozila v kočárku. Jak jsme tě s bráchou hlídali, zlobili tě, utíkali ti a ty jsi za námi lezl jak ocásek. A pořád jsi řval, že ti utíkáme, schováváme se a ušmudlanýma rukama sis rozmazal slzy po celém obličeji...
Když ses vydal na tu nejdelší cestu, byl taky pátek...
Dnes už jsou to 4 roky....
Čtyři dlouhé roky...chybíš nám...

https://www.youtube.com/watch?v=6wHpJdyS0xU&list=PLTuAVWqY7I6uYSCpfhbUhnlomXbprm6_4

3 roky....

zapaluji další svíčku, která hoří jen pro Tebe...

https://www.youtube.com/watch?v=uN5giZTKxJM&list=FLFEl-lxO8S3ANxJw3LZWPlw&index=16

Mamka

Odešla...

Jediná na světě jež nikdy nezradí,

na ni nám zůstane nejhezčí vzpomínka

to byla nejdražší, to byla maminka...

 

5. srpna odešla tam, odkud není návratu.....

2 roky

Pro Tebe brácho,

https://www.youtube.com/watch?v=X_g1ak9qcE8&list=FLFEl-lxO8S3ANxJw3LZWPlw&index=17

Brácha

Původně jsem myslela, že napíšu svoji jedenáctku. Nemám sice tyto řetězové akce ráda, ale slušnost mi velela alespoň odepsat. Byla jsem rozhodnutá, že dál nic posílat nebudu, na blogu jsem teprve krátce a vlastně tu téměř žádné přátele nemám.
Teď už ale vím, že dokážu odpovědět jen na jedinou otázku a to,co pro mně znamenají nadcházející svátky.
Po pravdě už několik let nemám vánoce a čas předvánoční ráda. Znamená to pro mně ohromný stres, který se s blížícím Štědrým dnem den ode dne zvyšuje. Nechci psát proč, je to hodně soukromé a osobní.
Letos je to o to horší, že se mi v pátek zabil bratr. Můj malý, velký bratr se vydal na tu nejdelší cestu. Opustil všechny, co ho měli rádi a zanechal po sobě obrovskou bolest, spoustu slzí a nevyřčených proč.

Bylo mu jen 43 let. Budeš mi chybět bráško, už mi nikdy nestiskneš ruku tak, až mi vyhrknou slzy do očí, už se nikdy nebudeme pošťuchovat, už mi nikdy neřekneš Pizizubko. Už nikdy neuvidíš, jak se kvůli tomu zlobím.