Tak na toto místo mám téměř nostalgickou vzpomínku....čtyři roky byla mým domovem. Čtyři báječné roky jsem tu strávila s kamarádkami na internátu.
Byl umístěn přímo v klášteře a my vlastně obývaly mnišské kobky. Na patrech byla společná umývárna, koupat se chodilo do sprch v suterénu, na každém pokoji byla kamínka a tak jsme my, čtrnáctiletá a patnáctiletá třeštiprdla, zatápěly, nosily si dřevo ze sklepa, štípaly třísky a občas lítaly po chodbě s lopatkou se žhavými uhlíky...to proto, že bylo zatopeno dřív.
Byl to hezký čas, plný bezstarostnosti a různých volovin.
Na Svatou Horu jsme se chodily v létě opalovat a učit....nebo spíš klábosit a chytat lelky.
A tak, když jsem navštívila po letech Příbram s dcerou, šla jsem se podívat ke škole a samozřejmě taky k intru. Doslal nový kabát, byly otevřené svatohorské schody a tak jsme po nich šešly dolů.
Za dob internátních byly zavřené a vchod zarostlý kopřivama.
 |
| kostel na náměstí |
 |
| SEŠ, nyní obchodní akademie |
 |
| Pražská ulice, co jsem se tudy nachodila |
 |
| cesta na Svatou Horu |
|
|
tady u křížku jsme sedávaly a drbaly. dlážděný chodník tu nebýval, nahoru vedla jen vyšlapaná cesta. Tou zarostlou cestičkou vpravo jsme chodily na intr. Tenkrát byla určitě širší.
vypadá to, že vede po rovince, ale šlape se stále do kopce.
 |
| bývalý internát |
 |
| vstup na svatohorské schody |
 |
| opět bývalý internát. |
 |
| a po schodech do města |
