Po návratu jsem viděla na netu, že u Černolic jsou skály mnohem vyšší a u těch jsme bohužel nebyli. (jak jsem zjistila, byly ještě o téměř kilometr dál).
A jak tak pořád šmejdím po netu a radím se se strýčkem Gůglíkem, zjistila jsem minulý týden, že do Černolic jede z Dobřichovic o víkendu a ve svátek cyklobus. A že na něj pěkně navazuje vlak od Prahy.
A tak jsme tam včera vyrazili....ze zastávky v Černolicích se jde do kopečka okolo malého rybníčka plného leknínů, pak se zahne doprava a hned doleva do ulice kde je značka zákaz vjezdu. Odtud ke hřbitovu - po pravé straně je hřiště. My jsme vlezli hned do lesa a pěšinkou jsme se vydali rovně nahoru a pak doprava. První skály jsou pár metrů nad hřištěm....jak jsme to tam prošli, zjistila jsem, že to jsou ty loňské, co jsme už viděli. A tak jsme hledali červenou TZ, napojili se na ní a ta nás dovedla na druhý konec hřiště....to už jsem byla zoufalá, že ty velké skály nenajdeme, ačkoliv z autobusu byly pěkně vidět. Naštěstí hned u hřiště byl u chaty pán a ten nám cestu vysvětlil...šli jsme opravdu dobře, cesta pokračuje kousek okolo chat a pak z kopce dolů. Opravdu, vede dolů, to bych fakt nevěřila. Ušli jsme pár set metrů....od pána co nám poradil to může být tak půl kiláku a už jsem je viděla. Nádherné skály. Celé jsme je obešli dolem a pak cestičkou vzhůru na vyhlídku. To byl docela adrenalin, protože tam vládl takový smrad, že jsem se bála, abych nenarazila na nějakého skalního lezce v rozkladu. Oskar čmuchal jako divý, já se bála, že přijdu o řízek, který si lebedil v žaludku, ale naštěstí jsme nic nenašli a řízek zůstal tam, kde byl.
Pak jsem měla dilema, jestli zůstat až skoro do čtyř v Černolicích a čekat na autobus, nebo jít do Všenor na vlak. Mohlo se jí po červené a pak po modré nebo zpátky po červené na Červenou hlínu a žluté k vlaku. Nakonec jsme se rozhodli nečekat a jít stejnou cestou jako vloni. Měli jsme toho tak akorát, Oskara to tentokrát moc nenadchlo, zpáteční cestu se loudal, pokulhával a byl rád, když našel bahniště a mohl si schladit tlapky.
 |
| i tudy vedla značená cesta |
Krásně zmapovaná procházka:-))
OdpovědětVymazatAjka
Teda ten Oskárek, to je model! Ta moje potvora takhle krásně nepózuje. Asi k vám půjde na kurz modelingu :-)
OdpovědětVymazatLekníny jsou nádherné, já je snad ještě takhle v přírodě neviděla.
Fotky jsou s kouzelného místa, tvůj pejsek je drahoušek, vzpomínám si na našeho Barona, psa manželových rodičů, byl o něco větší, tohle je asi Border kolie? A jak hlídá tvé věci, mě připomnělo zase našeho miláčka Pegy, ta naše věci hlídala tak, že na ně nesměl sáhnout ani děda a toho milovala.
OdpovědětVymazatAničko, Oskar není border kolie, ale šeltie. Hodně si ho lidi pletou s kolií, ale on je dokonce "papírák". Jen nám o něco víc přerostl, tak o něm říkáme, že máme šeltijku 3v 1. Ale nám to nevadí, máme ho jako domácího mazlíka, žádné výstavy jsme neplánovali, takže s ním jen výletujeme a jsme spokojeni všichni.
OdpovědětVymazatAle teď mně vlastně napadá...když jsme si ho pořizovali, chtěli jsme malého pejska právě kvůli výletům. Že ho bafnu do náruče, nalodím do vlaku, autobusu, že ho třeba vrazím do tašky, abych za něj nemusela platit cestu. Vybrali jsme si tenkrát nejmenší štěně a on takhle narostl :-) Na cestování bych na něj musela mít kufr na kolečkách :-)