Čertova stěna

Posledně jsem psala, že jsem na jaře byla na víkendovém výletu v jižních Čech. Jednu chvíli jsme potřebovali čučet do mapy a popřemýšlet, kudy se vydáme dál.
Zastavili jsme v takovém širokém plácku u zatáčky a já si všimla, že na druhé straně silnice jsou nějaké informační cedule. Musela jsem to jít omrknout....cedule sbírám zrovna tak jako kliky a kanály.
No a na ceduli bylo, že kousek odtud je nějaká Čertova stěna. A tak jsme se tam vydali.
Bylo to přesně podle mého gusta..

 

Ralsko

Ralsko bylo další zastávkou na našem výletě 10. května. Samozřejmě, že jsme si vybrali "pěkné" výletní počasí, kdy bylo vedro a já byla vhodně oblečená do džín.
Ale nahoru jsem chtěla, jsem takový lezec ve vedrech, kdy normální člověk se cachtá v bazénu, případně relaxuje v lehátku s něčím studeným v ruce a hýbe se minimálně.
A tak jsme šlapali nahoru vedro nevedro, protože ta panoramata jsem prostě vidět musela. Než jsme ale dorazili až ke zřícenině, zatáhlo se, začalo foukat a vhod přišla i mikina, kterou jsem cestou chtěla hodit na nejbližší větev s tím, že cestou dolů si ji vezmu zpátky :-)
I tak nám dal výstupdocela zabrat, však taky výškové převýšení je téměř 400 metrů. Odměnou však je krásný výhled a na vrcholu zřícenina hradu.

 

Lysá skála

Ze zříceniny Jestřebí jsme zahlédli skálu a tak padlo, že se k ní, nebo spíš na ni, pojedeme podívat. Kolem ohrady s koňmi jsme šli tuším po zelené turistické značce až ke skále. Naivně jsem si myslela, že nahoru určitě vede nějaká dobře přístupná cesta. Ze začátku to tak vypadalo, jenže pak se ukázalo, že bych musela být přinejmenším kamzík nebo horská koza, abych se nahoru dostala. Kousek pod vrcholem jsem se zasekla, protože už jsem věděla, že nahoru bych sice vylezla, ale dolů rozhodně ne. Mrzelo mne to o to víc, když jsem pak viděla fotky.
Lysá skála je vlastně zbytek sopky a má hezký i druhý název....Spící panna. Když má člověk fantazii, vidí ve skále obličej dívky, která má zavřené jedno oko.
Ke skále se váže i stará pověst....krásná dcera rytíře z nedaleké vsi neměla o nápadníky nouzi, otec ji však nechtěl dát jen tak někomu. Zájem o pannu měl pán z nedalekého hradu Jestřebí, toho ale ona nechtěla.
Ucházel se o ni i sám čert v přestrojení za urozeného pána, ale ani toho nechtěla. Proto se čert rozhodl, že si pro ni přiletí. V noci ji spící unesl a jak tak letěli, zmítající nevěsta se mu vysmekla a při dopadu na zem se okamžitě proměnila ve skálu, které se od té doby říká Spící panna.

tak tady už se lezlo téměř kolmo vzhůru a já to vzdala

a tak zatímco kamarád vylezl nahoru a fotil, já seděla jak přilepená a přemýšlela celou dobu, jak se dostanu dolů. Ono to sice nevypadá, ale pode mnou byl sešup dolů a za mnou skoro kamenný žebřík nahoru :-) Možná kdybych lezla po břiše, že bych to zvládla. Ale to je jen kdyby....asi jsem to měla vyzkoušet, protože mně mrzí, že Spící pannu jsem nepokořila.