Lysá skála

Ze zříceniny Jestřebí jsme zahlédli skálu a tak padlo, že se k ní, nebo spíš na ni, pojedeme podívat. Kolem ohrady s koňmi jsme šli tuším po zelené turistické značce až ke skále. Naivně jsem si myslela, že nahoru určitě vede nějaká dobře přístupná cesta. Ze začátku to tak vypadalo, jenže pak se ukázalo, že bych musela být přinejmenším kamzík nebo horská koza, abych se nahoru dostala. Kousek pod vrcholem jsem se zasekla, protože už jsem věděla, že nahoru bych sice vylezla, ale dolů rozhodně ne. Mrzelo mne to o to víc, když jsem pak viděla fotky.
Lysá skála je vlastně zbytek sopky a má hezký i druhý název....Spící panna. Když má člověk fantazii, vidí ve skále obličej dívky, která má zavřené jedno oko.
Ke skále se váže i stará pověst....krásná dcera rytíře z nedaleké vsi neměla o nápadníky nouzi, otec ji však nechtěl dát jen tak někomu. Zájem o pannu měl pán z nedalekého hradu Jestřebí, toho ale ona nechtěla.
Ucházel se o ni i sám čert v přestrojení za urozeného pána, ale ani toho nechtěla. Proto se čert rozhodl, že si pro ni přiletí. V noci ji spící unesl a jak tak letěli, zmítající nevěsta se mu vysmekla a při dopadu na zem se okamžitě proměnila ve skálu, které se od té doby říká Spící panna.

tak tady už se lezlo téměř kolmo vzhůru a já to vzdala

a tak zatímco kamarád vylezl nahoru a fotil, já seděla jak přilepená a přemýšlela celou dobu, jak se dostanu dolů. Ono to sice nevypadá, ale pode mnou byl sešup dolů a za mnou skoro kamenný žebřík nahoru :-) Možná kdybych lezla po břiše, že bych to zvládla. Ale to je jen kdyby....asi jsem to měla vyzkoušet, protože mně mrzí, že Spící pannu jsem nepokořila.