Pampelišky

Každým rokem máme louku, kam chodíme s pesanama, posetou pampeliškama. Je to nádhera, vidět tolik žlutých hlaviček pohromadě.
Jednu dobu jsem domů nosila tašky plné pampeliškového lupení a sušila ho našim myšům jako lahůdku. Mohli se po něm utlouct. Občas jim donesu květ a ten slupnou jako malinu. A tak jsem se rozhodla, že květy jim taky nasuším. Dovalila jsem koš žluťounkých hlaviček i se stopkama, aby si pak pořádně pochutnali. Rozložila jsem je na staré prostěradlo na balkon, nejdřív trochu zavadly a pak...ó jaká hrůza....do večera všechny ty žluté potvory posmrtně odkvetly.
Vůbec si to nedovedu vysvětlit, ale místo květů se na prostěradle válely jen bílé hlavy plné chmýří.
Zkusila jsem to ještě jednou, ale se stejným výsledkem. Mně se prostě  květ pampelišky sušit nepodařilo.

Od nás do Řeporyj a zpět Dalejským údolím

Pěkná prochajda je z druhého konce sídliště směrem do Řeporyj. Většinou chodíme spodem, ale tentokrát jsme to vzali lesíkem po vršku. A byla docela sranda....jednu chvíli jsem viděla pod námi cestu a tak jsem chtěla sejít dolů, že nepůjdeme až do Řeporyj. Došla jsem asi do půlky kopce a tam najednou plot. Chvilku jsem šla podél něj, ale nešlo to, museli jsme se vrátit. Lezla jsem téměř po čtyřech lupením do kopce a Oskar to považoval za ohromnou legraci, takže se mi ještě motal pod ruce :-)
V Řeporyjích jsem měla dvě možnosti....buď sednout na autobus nebo jít zpátky. Vybrali jsme si druhou možnost a domů šli spodem podél Dalejského potoka. Za ty roky, co tu bydlíme, některé budovy vzaly za své. A to doslova....jsou z nich ruiny, vybydlené našimi spoluobčany, některé vypálené. A to pamatuji, že na začátku, kdy jsme sem začali chodit, se tam dalo normálně bydlet...v oknech kytky, na šňůrách se sušilo prádlo, upravené záhonky....je to všechno pryč.

a už jsme v Řeporyjích....sešli jsme z toho kopce vzadu

PP Placatá skála

Dalejský potok

můžu tam vlézt?......opovaž se, budeš jak prase

tak jsem se opovážil :-)

...do prasete mám daleko :-)

Betlém v Prokopském údolí

Skoro každý rok se chodíme dívat dolů do Prokopského údolí na dřevěný betlém. Poprvé jsme ho objevili kdysi s dětmi...to myslím ještě ani nechodily do školy.
On to vlastně ani není typický betlém....ale je nádherný. Všechno dělá pán, který bydlí přímo naproti. První léta to byly jen jesličky a pár zvířátek. Zato borovice, pod kterými je betlém umístěn, byly nazdobeny ozdobami ze dřeva. Každý rok přibylo nějaké zvířátko. Vloni už byly nazdobeny jen nejnižší větve, přeci jen pán už má dost let a letos....to jsem koukala, na stromech není ozdoba žádná. Zato přibyla houpací labuť a tygr.
Všechna ta krásná dřevěná zvířata jsou pohyblivá....dá se na nich houpat, datel datluje po tyči dolů, liška vyskakuje, veverka se točí, prasátko je obrovská kasička a po vhození mince to zacinká.
Čáp klape zobákem, když se zatahá ovci a beranovi za ocas tak zabečí, oslík zastříhá ušima...
Škoda, že k tomu ještě není sníh..

 

kdopak to tu bydlí, uhodnete?

a takhle to bylo v roce 2010

betlém najdete na louce pod Novou Vsí