Každým rokem máme louku, kam chodíme s pesanama, posetou pampeliškama. Je to nádhera, vidět tolik žlutých hlaviček pohromadě.
Jednu dobu jsem domů nosila tašky plné pampeliškového lupení a sušila ho našim myšům jako lahůdku. Mohli se po něm utlouct. Občas jim donesu květ a ten slupnou jako malinu. A tak jsem se rozhodla, že květy jim taky nasuším. Dovalila jsem koš žluťounkých hlaviček i se stopkama, aby si pak pořádně pochutnali. Rozložila jsem je na staré prostěradlo na balkon, nejdřív trochu zavadly a pak...ó jaká hrůza....do večera všechny ty žluté potvory posmrtně odkvetly.
Vůbec si to nedovedu vysvětlit, ale místo květů se na prostěradle válely jen bílé hlavy plné chmýří.
Zkusila jsem to ještě jednou, ale se stejným výsledkem. Mně se prostě květ pampelišky sušit nepodařilo.
Období, kdy kvetou pampelisky, mám hrozně ráda. Jakoby říkaly - hurá na výlet:)
OdpovědětVymazatAle to je fakt zajímavý, že "posmrtně" odkvetou..
Teď koukám, že pan gůgl to potvrzuje, že se květy nedají sušit - třeba tady:
http://www.bylinky.eu/maly-zazrak-jmenem-pampeliska.html
Konečně pořádný příspěvěk - je tam Oskárek! :-)
OdpovědětVymazat