pondělní ráno nezačalo moc šťastně. Na první ranní prochajdě napadl volně puštěný pes Oskara a pokousal ho. Ještě dnes jsem z toho otřesená, psa jsme občas takhle kolem půl sedmé potkali a pokaždé byl navolno. A pokaždé si ho paní či slečna stihla zajistit vodítkem, protože jakmile zblejsnul našeho psa, byl jak nepříčetný, štěkal a snažil se paničce vytrhnout. Já se pokaždé klidila a přecházela od nich na druhou stranu. Až do pondělí. Přecházela jsem silnici a přes auta co parkují u chodníku jsem volně pobíhajícího psa neviděla. A tak využil momentu překvapení, paničku měl daleko a tak zaútočil. Šel rovnou po krku, takže Oskar se vůbec nemohl bránit. Odnesla jsem to i já, sice mně nepokousal - naštěstí - ale jak se začal prát, porazil
mně a já letěla do silnice a tam přistála v louži. Odřená, potlučená, ale naštěstí nic polámaného. Pak se té paní podařilo jejího Edíka z Oskara servat. Neslyšela jsem ani slovo omluvy, nic, vzala si svého psa a odešla. Já otřesená a v šoku jí ani nestihla vynadat.
Místo do práce jsme tedy jeli na veterinu, má pokousaný krk, několik děr od zubů a velký kus kůže odtržený od podkoží.
Majitelku psa neznám, ale včera jsem se dozvěděla, že se před nedávnem přistěhovali do vedlejšího vchodu. A incident jejího psa s Oskarem není první. Mezi pejskaři se rychle roznese, že některý nějakého pokouše a tak vím, že už pár psů pokousal před Oskarem. A přesto si dál chodí bez náhubku a bez vodítka.
Nevěděla jsem, ani jaké je to plemeno. Na veterině jsem řekla, že mi přišel jako labrador ale o dost větší.
A už vím, že je to kříženec cane corso s labradorem.
Za sebe můžu říct, že se bojím. Od pondělí jsem s ním byla venku dnes ráno poprvé a nestálo to za nic.