1. května jsme si udělaly s dcerou výlet motoráčkem z Hlavního nádraží na Zličín. Cesta vede po pražském Semeringu a je odtud krásný výhled na skály v Prokopském údolí.
2. 5. jsem v práci, dopoledne pohoda a po obědě je mi zima, ačkoliv tam máme dost teplo
3.5. opět v práci a nemůžu se dočkat, až padne devátá večer a pojedu domů. Celý den jsem se klepala zimou a začalo mně bolet v krku. Každé mluvení vyvolá záchvat kašle. Ztrácím čich..
4. - 6.5. mám volno, měla jsem naplánovaný výlet, ale odpočívám. "žiletky" v krku pracují na plné obrátky.
7.5. nemůžu pořádně polknout, od noci přemýšlím, zda dvanáctku v práci vydržím nebo mám volat kolegyni z protisměny. Nakonec jsem nevolala, bylo mi hloupé,aby ona dělala čtyři dvanáctky za sebou. V práci nic moc, těšila jsem se do postele jak malá. K bolavému krku se přidává úporný kašel.
8.5. volno trávím v posteli. K bolavému krku a silnému kašli se přidává teplota a bolest dutin. Bolí mne celý obličej, takže to jistí šála omotaná kolem celé hlavy. Mám otvor jen na nos. Musí to být podívaná, ale mně je to jedno. Přestávám pořádně slyšet, uši mám zalehlé.
9.5. Celou noc kašlu, takže už na takové marození nemarození kašlu taky a jdu k doktorce. V autobuse sedím sama, kolem mne je prázdno...kdo by taky chtěl sedět vedle tuberáka že jo :-) Pár lidí se každou chvíli otáčí a probodává mne pohledem. Je mi trapně, ale kašel se nedá zastavit. Bublá to ve mne jak v topení. V čekárně se to opakuje, jsem několikrát zavražděná pohledem, ale naštěstí jdu hned nařadu. Dostala jsem neschopenku a tři recepty. V lékárně jsem nechala 460 korun...
Po příchodu domů jsem ztratila hlas. Mluvím tak, jako když se učí kokrhat kohoutek. Některá písmena vůbec nevyslovím :-) Chtěla jsem zavolat na kočku pod okny, ale nic se neozvalo. Žádné čiči, nic. Zkouším čičino a ozve se no :-)
10.5. celou noc jsem nespala. Jakmile si lehnu, dostanu takový záchvat kašle, že mi to snad trhá vnitřnosti. Bolí mne žebra, bolí mne dutiny (ale už je to lepší), bolí mne oči (ležím s plínou zavázanou přes oči), bolí mne žaludek (neumím ty hnusy co vykašlávám plivat). Musím znova do lékárny, protože jeden recept byl na udělání. Situace v autobuse se opakuje...
V lékárně vypláznu dalších 130 korun.
Po příjezdu domů se dozvídám, že dceru škrabe v krku a s mluvením je na tom stejně jako já...kokrháme obě :-)
Představovala jsem si tento týden jinak...v úterý jsme chtěli dolů do Prokopáku k potoku...aby se Oskar vyráchal. Včerejšek měl patřit Průhonickému parku....
No nic, jdu se zavrtat do postele...
