Mělnické Medvídkování...

...aneb život medvídků v muzeu. Když už jsem jela na Mělník na kamarádovu výstavu, zastavila jsem se i na další. V malém sále vystavuje svou sbírku medvídků Eva Šímová.
Některé kousky jsou opravdu vzácné a čím starší medvěd, tak se mi líbil víc. Ty dnešní moderní...no škoda slov. Někdy se ani nepozná jestli je to ještě opravdu medvěd nebo nějaký jiný, mně neznámý druh zvířete :-)
Našla jsem tam i "svého" medvěda, který patří kamarádovi. Jeho Maminka je přesně stejná jako byl můj Šarik. Jenže já už ho nemám, před pár lety jsem měla zatmění mozku a z úložného prostoru postele jsem ho šoupla do koše. Nevím co mne to napadlo, tolik let se mnou bydlel, nepřekážel a já ho vyhodila. Doteď mne to mrzí.
K výstavě připravilo muzeum ještě soutěž Po stopách medvídků. Deset medvědů je různě rozmístěno po městě, bonusový pak mimo město. Cílem je vypátrat všechny...vítěz se může těšit na dárkovou tašku  muzea  a na poukaz na občerstvení v jednom nekuřáckém doupěti U Němého Medvěda.

Kamarádova Maminka

vyrobeno pouhých 500 ks, tento má č. 492

Když si chlapi hrajou...

...to je název výstavy, kterou připravil v mělnickém muzeu kamarád. Už vloni tam měl výstavu papírových modelů rozhleden a majáků a já tam měla několik obrázků ubrouskové techniky na lékařských špachtlích :-)
Letos je to mnohem větší a kromě papírových modelů jsou tam modely dřevěné, modely aut a letadel, autodráhy a bůhví co ještě.
Na vernisáž jsem se nedostala a tak jsem  tam jela o pár dnů později.

 

Opět z Mělníka

Na Mělníku už jsem "dlouho" nebyla....naposledy minulé úterý na zahájení výstavy papírových modelů.
Když jsem se pak večer zmínila mamce kde že jsem to byla, posteskla si, že je škoda, že jsem jí nevzala s sebou. Prý v tomhle městě nikdy nebyla a ráda by viděla soutok řek.
A tak jsem jí slíbila, že tam někdy pojedem spolu a trochu jí tam provedu. A to někdy bylo tento čtvrtek....ideální počasí na výletování.

Nejdřív jsme to vzali parkem na Polabí...tam chodím pokaždé....roste tam pro mně nádherný strom a já ho pokaždé "navštívím". Pro někoho to asi bude nepochopitelné, ale tento strom má pro pár lidí z internetu i své jméno ...říkáme mu Velký Netík..a symbolicky spojuje několik pejskařů z našeho psího fora. Každoročně se od něj vydáváme na Mělnickou tlapku, abychom si připomněli několik psích kamarádů, kteří už běhají po Nebeské louce.

Naše cesta pak pokračovala na Vyhlídku, prošly jsme se uličkama, v muzeu jsme si prohlédly nejen výstavu Za obzorem, ale i výstavu historických kočárků....tady jsem zjistila, že už jsem sakra pamětník, když tu jsou vystavována vozítka, co pamatuju, že se v nich vozil brácha, bratranci, naše holky, já.
Ulovila jsem tajně pár fotek, nějak nechápu, proč se nemůže fotit, já bych si třeba i ráda za focení připlatila.

Další zastávkou byla mělnická kostnice...i tady byl přísný zákaz focení a ten jsem taky porušila. Prostě mi to nedá a fotím tajně.

ještě jsem chtěla do mělnického podzemí, tam jsem nikdy nebyla, ale mamka si přála vidět soutok. Z Vrázovy vyhlídky nebyl vidět, jsou tam stromy a tak jsem říkala, máš smůlu, musela bys nahoru na věž. A tak prý jo...to jsem jí vymlouvala, že jsou tam prudké schody, že spadne, zamotá se jí šiška, neudejchá to...ale prý to zkusí. A tak jsem během týdne lezla nahoru podruhé. Mamka to zvládla parádně a já měla cestou nahoru dost přemýšlení o tom, jestli v jejích 75 letech budu mít ještě taky tolik elánu a síly lézt někde do výšin.
No a taky jsem opět ulovila další staré kliky, jeden by nevěřil, že jich má Mělník tolik....zrovna jsem fotila u zámku, když ke mně přišel nějaký pán a zvědavě se ptal, co to tam pořád u každých dveří dělám...tak jsem mu po pravdě odpověděla, že fotím kliky....přála bych vám vidět ten nechápavý údiv v jeho obličeji...

Velký Netík

Chrám sv. Petra a Pavla

Mělnický zámek

Hradby

mamka při výstupu na věž