Lipnice nad Sázavou

Lipnici nad Sázavou jsme navštívili při zpáteční cestě ze Zelené Hory. Zrovna tu byla čerstvě otevřena Haškova komůrka.
Hrad jsme si prohlédli sami, bez průvodce...nějak nemám ráda, když mi někdo dýchá na lopatky. Raději si vše dohledám co mne zajímá, sama.

Švihov

Vodní hrad Švihov jsem navštívila několikrát, ale ani jednou jsem si ho neprošla uvnitř. Před pár lety jsme tady byli s hafanama a to bylo jasné, že dovnitř s nimi nemůžeme. Zůstali jsme jen na nádvoří a já měla za úkol hlídat psy, protože kamarád modelář se chystal různě měřit a zkoumat všechno možné, aby pak svá zjištění mrsknul nějakým způsobem na papír a mně záhadným způsobem z těch zápisků načrtnul plán budoucího papírového modelu.
Tentokrát jsme jeli bez psů a tak jsem doufala, že si tenhle skvost prolezu sakuprásk celý. Jenže jsme se nějak opozdili a na Švihov přijeli pozdě odpoledne. No což, když se nedaří, projdeme si opět alespoň nádvoří...Jenže my se trefili do doby, kdy bylo zavřeno, protože se tu něco natáčelo....zatracení filmaři :-) 
A tak jsme se jen prošli kolem hradu..

 

Konečně Frýdštejn.... a to není vše

Konečně jsme lesem dorazily na Frýdštejn, zříceninu, kterou jsem leta chtěla navštívit.
Překvapilo mne, jak je velký, celé jsme to tam prošmejdily a já dokonce vylezla až nahoru na věž. Ale byla ve mne malá dušička. Schody nahoru jsou takový lepší širší žebřík a jsou docela strmé. První část ta ještě šla, ale čím výš člověk lezl, tím víc jsem měla pocit, že nahoru to nedám. Dcera to někde zhruba uprostřed vzdala. Já si říkala, že když jedu takovou dálku, tak nahoru musím. Určitě už nebude příležitost se sem vrátit. Copak nahoru, to lezu všude celkem v pohodě. Horší je pro mne cesta dolů. Ale dostala jsem se i dolů.

 

 

vidím rozhlednu a hned mi blesklo hlavou, že tam musíme

když jsem si kupovala pohledy, zeptala jsem se paní, jak daleko je k rozhledně. Prý moc ne, tak kilometr a něco. Tak jsme se vydaly ještě i tam....když už jsme tady...