Adršpach... poprvé

V Adršpašských skalách jsem byla jen jedinkrát a to se základní školou. A teď jsem si chtěla výlet zopakovat, hlavně kvůli skalám. Naplánovala jsem si cestu vlakem (zastávka je kousínek od vchodu) a čekala jen na vhodný okamžik, abych vyrazila. Ten se sice protáhl na několik let, ale hlavní je, že jsem se dočkala. Sice ne vlakem, ale pohodlněji autem.

Nejdřív jsme obešli kolem dokola jezero....a bylo pořád na co se dívat...

Lipnice nad Sázavou

Lipnici nad Sázavou jsme navštívili při zpáteční cestě ze Zelené Hory. Zrovna tu byla čerstvě otevřena Haškova komůrka.
Hrad jsme si prohlédli sami, bez průvodce...nějak nemám ráda, když mi někdo dýchá na lopatky. Raději si vše dohledám co mne zajímá, sama.

Konečně Frýdštejn.... a to není vše

Konečně jsme lesem dorazily na Frýdštejn, zříceninu, kterou jsem leta chtěla navštívit.
Překvapilo mne, jak je velký, celé jsme to tam prošmejdily a já dokonce vylezla až nahoru na věž. Ale byla ve mne malá dušička. Schody nahoru jsou takový lepší širší žebřík a jsou docela strmé. První část ta ještě šla, ale čím výš člověk lezl, tím víc jsem měla pocit, že nahoru to nedám. Dcera to někde zhruba uprostřed vzdala. Já si říkala, že když jedu takovou dálku, tak nahoru musím. Určitě už nebude příležitost se sem vrátit. Copak nahoru, to lezu všude celkem v pohodě. Horší je pro mne cesta dolů. Ale dostala jsem se i dolů.

 

 

vidím rozhlednu a hned mi blesklo hlavou, že tam musíme

když jsem si kupovala pohledy, zeptala jsem se paní, jak daleko je k rozhledně. Prý moc ne, tak kilometr a něco. Tak jsme se vydaly ještě i tam....když už jsme tady...