pondělní ráno nezačalo moc šťastně. Na první ranní prochajdě napadl volně puštěný pes Oskara a pokousal ho. Ještě dnes jsem z toho otřesená, psa jsme občas takhle kolem půl sedmé potkali a pokaždé byl navolno. A pokaždé si ho paní či slečna stihla zajistit vodítkem, protože jakmile zblejsnul našeho psa, byl jak nepříčetný, štěkal a snažil se paničce vytrhnout. Já se pokaždé klidila a přecházela od nich na druhou stranu. Až do pondělí. Přecházela jsem silnici a přes auta co parkují u chodníku jsem volně pobíhajícího psa neviděla. A tak využil momentu překvapení, paničku měl daleko a tak zaútočil. Šel rovnou po krku, takže Oskar se vůbec nemohl bránit. Odnesla jsem to i já, sice mně nepokousal - naštěstí - ale jak se začal prát, porazil
mně a já letěla do silnice a tam přistála v louži. Odřená, potlučená, ale naštěstí nic polámaného. Pak se té paní podařilo jejího Edíka z Oskara servat. Neslyšela jsem ani slovo omluvy, nic, vzala si svého psa a odešla. Já otřesená a v šoku jí ani nestihla vynadat.
Místo do práce jsme tedy jeli na veterinu, má pokousaný krk, několik děr od zubů a velký kus kůže odtržený od podkoží.
Majitelku psa neznám, ale včera jsem se dozvěděla, že se před nedávnem přistěhovali do vedlejšího vchodu. A incident jejího psa s Oskarem není první. Mezi pejskaři se rychle roznese, že některý nějakého pokouše a tak vím, že už pár psů pokousal před Oskarem. A přesto si dál chodí bez náhubku a bez vodítka.
Nevěděla jsem, ani jaké je to plemeno. Na veterině jsem řekla, že mi přišel jako labrador ale o dost větší.
A už vím, že je to kříženec cane corso s labradorem.
Za sebe můžu říct, že se bojím. Od pondělí jsem s ním byla venku dnes ráno poprvé a nestálo to za nic.
Chudák Oskárek... Bohužel takových nezodpovědných majitelů je víc, u nás jsou taky. Asi bych si paní vyčíhla a trvala bych na zaplacení za veterinu. Na co čeká, až někoho zakousne? Ještě že Oskárek je veliký.
OdpovědětVymazatAdélka se pořád bojí psů, protože když byla malá, tak jí jeden veliký napadl, šel jí po krku, manžel jí bleskově vytáhl za vodítko nahoru, ani neměl čas se pro ní sehnout. Majitel se ale aspoň omlouval. Nicméně od té doby se větších pejsků bojí.
Nervy jsi musela mít pořádné, zcela Tě chápu. Ještě že to nedopadlo hůř...
Adélka Oskárka moc pozdravuje a vzkazuje mu, že je to kluk statečný a ať se brzo uzdraví. I s tričkem mu to sluší :-)
Zdravím vás srdečně, děkuji za první návštěvu, máme podobné, ne-li logo, tedy námět, již nemusím také nic, já ani chodit do té práce.
OdpovědětVymazatPes je z podstaty dravec, brání pána a teritorium, není hračkou? Nevím jak je to s člověkem, ale někdy se stane, že i člověk může být agresorem, mě se líbí ta věta: "A přesto si dál chodí bez náhubku". Nikdy jsme neměli velkého psa, a podle toho soudím, mám také tendenci dát zvířeti, trochu svobody, na odlehlém místě, riskuji že někoho náš malý psík kousne, nebo bude kousnut. Ani my lidé si nejsme na odlehlém místě jisti "čímkoliv", dnes třeba ani životem?
Já bych si tu paní vyčíhala, promluvila s ní, a potom bych věděla jestli ten náhubek potřebuje pes, nebo ona? Je ale ještě ta alternativa, že ona se také stydí, a nakonec se domluvíte, a na procházky budete chodit spolu, a i psi se spřátelí.
Ne mnoho lidí toleruje moje nestranné a nepodbízivé komentáře, těším se že mám novou dopisovatelku? Hezký večer Anna
Jukni se ke mě na ten druhý, vyšívací blog, je tam pro Tebe anketa :-)
OdpovědětVymazatUž jsem tam nakoukla, na anketu si musím udělat čas. A zaujal mně tam hlavně vyšívaný maják. Ten se mi opravdu líbí.
OdpovědětVymazatChudák malej. ALE je náádhernej.
OdpovědětVymazat