kopec Číčov

Další kopec, který jsme na Lounsku pokořili, byl Číčov. Zdál se mi vysoký, ale vedla na něj příjemná a pohodlná cesta. Kopec je to holý, takže rozhled kolem parádní. Cestou nahoru jsem sbírala kamínky a jeden pěkný jsem si vzala. Už jsem ho viděla pěkně postavený na parapetu....měl totiž pěkně rovnou základnu. Jenže cestou dolů jsem zjistila, že šutránek je pryč. Z kapsy, kam jsem ho narvala, mi vzal roha :-)
A to ještě není všechno....sice jsme se nedrápali žádnou zkratkou, žádným houštím, ale i tak jsem zaperlila. Při cestě dolů jsem zakopla tak nečekaně, že jsem se rozplácla jak žába. Jo, bolely mne naražené dlaně, zápěstí a natlučená kolena, ale místo toho, abych začala zjišťovat, jestli jsem nepolámaná, jsem se začala chcechtat. Ani se mi z toho nedůstojného zalehnutí nechtělo vstávat. Ale dobrý, krev netekla, dlaně jen pálily a nohy chodily, takže dobrý. Až v týdnu jsem koukala, jak se mi krásně pravá noha vybarvila. Koleno nic, to má barvu přírodní, ale stehno a holenní kosti hrají všemi barvami....taková podzimní výzdoba. Co taky můžu čekat, když jsem padla na samé ty obdivované šutránky.