U pole

Od jinonického kostelíka sv. Vavřince jsme se vydali na prochajdu po vršku Prokopského údolí. V plánu bylo dojít až k Dívčím hradům a pak kolem vodárenské věže někam na autobus. Jenže černá obloha nám dala jasně najevo, že se máme raději vrátit domů, dát si kafe a zalehnout s knížkou. Přesto jsme ještě kus ušli a já se alespoň dozvěděla, kam přemístili jinonickou záchrannou stanici pro handicapovaná zvířata. Do té původní jsme se kdysi chodili dívat na zvířata, nosili tvrdé pečivo kozám. Vždycky nás uvítal kozel, co mručel tak, že to vypadalo, že mluví a nadává starej chlap. Tenkrát to vedla paní, která všechno financovala ze svého a za jakoukoliv pomoc byla vděčná. Nynější stanice patří pod město a vstup je zakázán. Nakonec jsme to otočili k domovu, to černo vůbec nevypadalo dobře a ono zalenošit si taky není špatné...mám dojem, že místo do knížky jsem se během chvíle dívala do sebe :-)