čtvrtek 14. listopadu 2013

Taky výlet

Tato prochajda je z loňska a patří k těm, na které se nezapomíná. Někdy touto dobou mně napadlo, že se pojedeme podívat s dcerou do Řeporyj na kostel. Je to jen pár minut, kostel jsme prohlédly jen zvenku, je za plůtkem a branka byla zamčená.
Měly jsme s sebou Oskara, takže mně osvítila jedna z těch blbých myšlenek, že je škoda jet hned domů. Bylo pod mrakem, vypadalo to na déšť, ale já jsem se chtěla podívat do nedalekého lomu Požáry. Je to přírodní památka a já v tu dobu někde četla, že lom chtějí zavést nějakým bordelem.
Za velkého remcání jsme tedy vyrazili. Lom jsme našli celkem dobře, jde se tam ale takovým tunelem a to nebylo moc příjemné. Užíval si to snad jen Oskar, my se docela bály. Asi to někam i pokračuje, byla tam taková skulina, kde se nejspíš dá i vlézt, ale to jsem nezkoušela.
Vylezli jsme tedy zpátky a pak přišel ten blbej nápad....nejít na autobus, dokonce nejít ani po značené cestě k nám. Ne ...chtěla jsem vidět Požáry zezhora a pak že půjdeme domů...ale ne po "naší" sídlištní straně, ale po druhé. Abych viděla i skály, na kterých sídliště stojí. Jestli jsou taky tak pěkné.
Dcera nechtěla, to je jasné, ale nakonec se nechala ukecat. Na lom jsme zezhora neviděly, prostě jsme se tam nedostaly. Pak to bylo celé nějak ohrazené...myslela jsem, že půjdeme po hraně skal a pak až to půjde, sejdeme dolů, přejdeme potok, koleje a vylezeme téměř doma. Nic takového ale nebylo.
Museli jsme obejít to ohrazené a nevím jak, ale nakonec jsme byli téměř u novořeporyjské spojky a tudíž jsme se museli dost stáčet. Ale kudy? Nad hlavama jsme měli černo, sídliště někde v dálce v dohledu bylo, jenže dostat jsme se k němu nemohli. Vzali jsme to zkratkou přes pole....jedno pole, druhé pole, třetí pole....nevím už kolik jsme jich tenkrát napočítaly....jen vím, že jsme lezli po strništi i v hluboké oranici.
Oskar už toho měl plné packy, chvílema se už nechtěl ani hnout.
V tom chození jsme přešli i cestu, která nás měla dovést dolů  do Holyně k potoku..... tenkrát jsme si Holyni prošli celou. To už začalo lejt jako z konve a když jsme dorazili domů, byl Oskar nacucanej vodou jako houba a na nás dvou nebylo suché ani spodní prádlo.
































 



konečně na naší straně

4 komentáře:

  1. :-) ale fotky vypadají romanticky :-) Já jsem měla nedávno také problém dostat se domů, to když jsme šli z Chuchelského háje. Copak pole, to jsem přecachtala, ale dálnice a podchod uzavřený!

    OdpovědětVymazat
  2. To tedy bylo dobrodružství! Musela jsem si to vyhledat na mapě:)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkné, máš v oblibě podobná místa jako já, skály a romantika, pozdravuj Oskárka, i to máme společné, bez psa a koček, bych nemohla žít, občas si s nimi rozumím lépe nežli s lidmi. Pěkný víkend Jitko

    OdpovědětVymazat
  4. děkuji, víkend mám volný, ale poflakuju se jen tak doma a nejsem schopná něco kloudně udělat. Sice jsem měla jen dvě dvanáctky, ale už vypuklo vánoční šílenství a lidi jsou jak zvěř...jsem ráda, že večer upadnu do postele a ráno než opět vyrazím jen zběžně projedu některé blogy a na psaní už mi nezbývá čas

    OdpovědětVymazat