Vlastně jo, každou chvilku se toulám prstem po mapě a zjišťuju, že to, co jsem chtěla letos vidět, se moc nevyplnilo. Těch míst, co jsem si zapsala...jenže hlava míní, ta by jezdila pořád, ale nohy chtějí mít klid a trochu si odpočinout. A mezi těmito konci mé maličkosti se plácám a nevím koho poslechnout :-)
A tak jsem se vydala alespoň dolů do údolí, u klukovického koupaliště jsem to vzala nahoru přes Klukovice na Barrandov a tramvají pěkně domů.
 |
| i na čerty jsme narazili |
Hezky napsáno:) Prokopák skoro neznáme a je to tam pěkné. My se dneska nepřinutili ani obejít naše malé sídliště...
OdpovědětVymazatTak, jak jsi Jitko psala u mě, šla jsem se podívat na mapy a musí to být krásný kousek přírody a jestli žiješ poblíž, tak máš stále kam chodit a vlastně žiješ v klidu a pohodě. Moc pěkné fotky a Oskárek je mazel, to naše psina Pipina, kdyby ty čerty kozí viděla, tak by zešílela, jak by řičela. Hezký nový týden Jitko
OdpovědětVymazatjá říkám, že to mám do Prokopáku coby buřtem dohodil a ten kousek došel pěšky :-)
VymazatTo jste byli kousek od nás, mohli jsme se sejít! Bydlíme totiž na konečné.
OdpovědětVymazatJeště že ten Prokopák máme u čumáku a můžeme vlastně celý rok být jednou nohou v přírodě. Nebo spíše všemi čtyřmi tlapkami? :-)