Prošla jsem i místní staré uličky a rázem se člověk ocitnul v jiném čase. Ještě jsem omrkla kostel sv. Norberta a měla toho tak akorát.
neděle 26. května 2013
Střešovické skály
Střešovické skály patřily až do pátku mezi ty, které jsem v Praze ještě nenavštívila. Jela jsem bez Oskara, nejdřív prozkoumat, jestli je vůbec vhodné, abychom si tam udělali výlet. Skály jsou pěkné, což o to, ale vedou kolem silnice. Ze začátku je před nimi docela dost travnatého prostoru, takže jsem litovala, že jsem ho s sebou nevzala. Ale jak jsem šla dál a dál, travnatý pás se zužoval a nakonec jsem šla po silnici v pruhu, vyhrazeném cyklistům. Takže pro pesana nic moc. Pak jsem to vzala horem, je tam park Nad hradním vodojemem, takový menší a hlavně, psi tu mají být na vodítku. To znamená, že jsem tu byla a už sem nejspíš nikdy nepojedu.
Prošla jsem i místní staré uličky a rázem se člověk ocitnul v jiném čase. Ještě jsem omrkla kostel sv. Norberta a měla toho tak akorát.
Prošla jsem i místní staré uličky a rázem se člověk ocitnul v jiném čase. Ještě jsem omrkla kostel sv. Norberta a měla toho tak akorát.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Tak tam to taky neznám. Já, rodilá Pražanda a stále zjišťuji, že tu Prahu vůbec neznám.
OdpovědětVymazatHmm, do skal bych jela hned:-))
OdpovědětVymazatAjka