Strom na Polabí

Mám ráda stromy a často si je fotím. Mám své oblíbence a dost často se na ně chodím dívat. Jeden z nich je v parku na Polabí v Mělníce. Pro mně a pro pár internetových kamarádů má velký význam...je symbolem našeho přátelství.
A já pokaždé, když jedu na Mělník, se u něj zastavím. Zhruba před rokem a něco přišel o jednu svoji větev a mně tam pořád chybí.

Mráčkování

Mám ráda nebe, ne takové to modré bez jediné šmouhy...ale naopak plné mraků, tajemné a krásné.

Jedeme z Petřína

Samozřejmě lanovkou....sice na Petřín chodím zásadně pěšky.... v tom vedru, co jsem pak lezla na rozhlednu, se to ale nedalo. Měla jsem štěstí, že jsem stála přímo za řidičem a tak jsem mohla jízdu sešupem dolů zdokumentovat.

 

 

 

  

 

Vod všeho vosum

Vosum vočí, vosum nohou a možná i vosum chutí měl tenhle pavouk, co jsem si ho fotila. Zaujal mně tím, že když jsem k němu přiblížila foťák moc blízko, rozvibroval svoji pavučinu tak rychle, že jsem ho nestačila sledovat. Možná rozhoupání sítě zabraňuje jiným, aby si na majiteli pavučiny pochutnali.

Vrškámen

Vrškámen je takový ohromný balvan - viklan nedaleko Petrovic na Sedlčansku. Vydala jsem se k němu v červenci s bráchou o dovolené. Ale ať jsme hledali jak chtěli, nenašli jsme ho. Dvakrát jsme prošli uvedenou trasou, ptali se, vlezli bezdomovcům téměř do bydlení a ten zatracenej šutr nikde. Už zbývalo jen kukuřičné pole, ale to jsme zamítli,  protože třímetrový balvan by byl přeci vidět.

Až po cestě domů jsme si uvědomili, že zlomená cedulka, kterou jsme párkrát míjeli, neukazuje rovně, ale že právě ten důležitý, ulomený kousek navádí hledavce doleva.

Pěkně nás to štvalo a tak jsme se domluvili, že o dalším volnu si výlet zopakujeme. A doma, podle netu jsme zjistili, že balvan je opravdu u kukuřičného pole a že se tam opravdu jde tou cestičkou, která nás napadla až později.

No a tak jsme se tam po pár týdnech vrátili. ....i s Oskarem a ten nám balvan vyčmuchal....na malém plácku mezi dvěma kukuřičnými poli.

Petřínská rozhledna

V letošním roce jsem zdolala celkem dost rozhleden, bližších i těch vzdálených a nedávno jsem zjistila, že ta úplně nejblíž zůstala nepokořena. 

A tak jsem to hned jela napravit. Jen úplný blázen se vydá na rozhlednu chvíli po poledni za příšerného vedra. Pravda, na Petřín jsem se svezla lanovkou a dolů taky. I když na Petřín vždycky chodím pěšky. 

Ale tentokrát se to nedalo...koukala jsem v budově lanovky na teploměr ....bylo tam 34 stupňů...a co teprve venku na sluníčku.

Petřínská rozhledna je samozřejmě krásná, znám jí, už jsem kdysi na ní byla. Jen teď se mi zdálo, že schody jsou málo rozhlednové - takové ty děravé, co se s nima dá dívat dolů tu nejsou....zato jsou tu dřevěné - měla jsem pocit, že lezu na půdu. Jen ten koš s prádlem mi chyběl :-)