Pohoda

Konečně skončilo to strašné před a povánoční práskání a tak můžeme s Matesem v klidu relaxovat.
Já si svoje vyžebral, Mates to teprve zkouší :-)

Klidné vánoce

Krásné a pohodové vánoční svátky přeji všem, co sem zavítají.

Vždycky jsme měli živý stromeček, až na pár let (asi 3x), kdy jsme zdobili umělé koště. To mně ale vůbec nenadchlo, chyběla mi ta vůně, která se linula každé ráno v obýváku se stromečkem.
Už vloni jsem se zasekla a koupili jsme nějaký smrček.
Letos jsem vybrala borovici...
Když jsem pro stromek jela, měla jsem představu, že přivleču smrček a vůbec ho nebudu zdobit ozdobami. Chtěla jsem na něj jen navěsit háčkované hvězdičky, které mi kdysi háčkovala mamka a mám jich spoustu, dát jen bílá světýlka a všechno dozdobit papírovým řetězem z kancelářského papíru.
Borovičku jsme zdobily s dcerou včera.....zkusila jsem na ní dát ty hvězdičky....ale nebylo to ono...
naškrobené hvězdičky by opravdu slušely smrčku...
A tak jsem vytáhla ozdoby.....prý je teď v módě retro....
Ale já to tak neberu...věším ozdoby, které mám už spoustu let (jo třicet let je to přesně). Je jich bohužel čím dál míň, něco se rozbilo, některé jsou sice celé, ale chybí jim ten stříbrný vršek na zavěšení (je zajímavé, že ozdoby přežily dětské nemotorné ručičky a vloni je manžel ze stromku otrhal jako jablka a takhle to dopadlo).
Mám i řetězy, které se dávaly kdysi do vánočních kolekcí...
Mám ozdoby, které zdobily mamčin stromek, ozdoby, které měla na stromečku babička a jednu ozdobu, která vždycky byla jablkem sváru mezi dcerami. Obě ji totiž chtěly pověsit, obě tvrdily, že ta ozdoba je jejich. I letos si dcera na ní vzpomněla a sama si jí pověsila...no mně se moc nelíbí, ale na stromku opět visí...je to ta s motýlem uvnitř

ze šesti velkých koulí zůstaly jen dvě. A jen jedna se dá pověsit

Tyhle ozdoby mám moc ráda. Jsou z roku 1987, bylo jich 12 a opět...jen jedna se dá zavěsit.

to je on, motýl jeden :-)

i svíčky ještě za 2,80 Kčs jsem našla...je jich plná krabička :-)

 

5. výročí

Strašně rychle ten čas letí.....
....tobě je pořád 43 let a já i brácha jsme mezitím o 5 let zestárli....

a kluci, ti měli v říjnu 20. výročí....kdoví, jací by byli....

na Konopišti - tady ti bylo něco málo přes rok

 

vždycky jsi tvrdil, že budeš jezdit kamionem...ještě na základce....a my jsme se ti smáli...

nenechal ses odradit a opravdu jsi jezdil

Jaroušek a Pepíček

Dneska odletěl

do ptačího nebe náš papouch Kokýn.
Kdysi dávno, v červnu 1994 jsem dostala rozelu pestrou k sedmému výročí svatby.
Mělo to být mládě a měl to být sameček....podle prodavače.
Ve skutečnosti to byla už dávno dospělá samička....to jsme zjistili o hodně později, když jsem si začala všímat, jak vypadají mláďata.
Že se jedná o samičku jsme zjistili jednoduše....tenkrát se ke Kokýnovi nastěhoval korelák Čiko - a oba začali snášek vajíčka :-)
Zažili jsme se všemi (ještě jsme měli anduláka Kubu, což byla taky samička, anduláka Lojzíka, anduláka pana Slótra, kanárka Žloutenku a možná další, na které jsem zapomněla) spoustu legrace a příjemných chvil.
Bude nám smutno Koký

Bсё большое

Nedá mi to, abych se nepochlubila...

dostala jsem k narozeninám jablka a houbu....kromě jiného.
Houba byla jedna jediná....zato ohromná.
Jablka byla taky ohromná....jedno mělo přes 30 dkg.

pro srovnání...fotila jsem s normálně velkým vajíčkem..

Pořád práskají

Tahle doba okolo vánoc je pro nás hrozná......od Mikuláše tu denodenně práskají petardy a různé jiné blbosti. A náš Oskar se strašně bojí, odmítá chodit ven a doma hrozně vyvádí. Nepomáhají ani kapičky na uklidnění.....
Když náhodou zůstane doma sám, musí být zavřený jen v chodbě, což během roku nezná. Ale jakmile někde prásknou, lítá po bytě jak pominutý a hrozí, že se mu něco stane....to, že porazí několikrát během svátků stromek, PC bednu, rozhrabe věci na WC či v koupelně nebo vyhrabe polici ve skříni aby se tam nacpal .....to dělá a počítáme s tím....
...jenže se u několikrát stalo, že se v panice rozběhl proti oknu, spadl i se židlí, na kterou se snažil schovat, vyskočil strachy na stůl a podobně...to už hrozí úrazem...
Tak snad už se brzy dočkáme klidu...

Vánoční svátky

Přeji všem, kdo sem zavítá, krásné a hlavně klidné vánoční svátky.

Vánoční dárek

Tak letos byl u nás Ježíšek o něco dříve a nadělil nám krásný dárek...

Jmenuje se Anička...a narodila se včera dceři...

tváři se docela naštvaně, nejspíš proto, že musela natošup ven :-)

Trifot

Tak jsem ho konečně viděla na vlastní oči taky. Prvně jsem se o něm dočetla na stránkách  http://praga-magica.blog.cz/1610/trifot a nestačila se divit, protože jsem o něm nevěděla a vlastně vůbec netušila, že se něco takového tady připravuje. A přitom autobusem jezdím okolo.
Omlouvá mně snad jedině to, že jsem od konce září doma a teprve minulý týden jsem šla přímo okolo k doktorce.

Trifot je další dílo sochaře Davida Černého. Jedná se o dvanáctimetrovou nerezovou plastiku, která je složená ze šesti aparátů na stativu. V koulejících se modrých očích s červenýma žilkama jsou objektivy kamer a obraz je přenášen na plochy u plastiky.
Já jsem šla okolo hned po ránu a kamery nebyly zapnuté, takže si myslím, že je zapínají později...možná až se otevře Czech Photo Centrum (proč se to raději nejmenuje česky?) nebo Trifot restaurace. Protože když jsem jela pak odpoledne autobusem, tak to fungovalo.

Mně se tahle plastika líbí, je zdálky viditelná a hlavně vím, jak to tam vypadalo předtím. Bohužel jsou i názory, že tím šmírují lidi...ale těch kamer je ve městě tolik....
A taky jsem si představila, jak by to asi vypadalo, kdyby se tento obr dal do pohybu....koulel očima na všechny strany a přitom si rozvážně vykračoval...

Tak tady je...dostal se i na titulní stranu našeho městského časopisu...

 

Vánoční cukroví

Pryč jsou doby, kdy jsem na vánoce dělávala 15 druhů cukroví, některé ze dvou dávek, takže něco mezi 15-20 kily to bylo. Část jsem rozdala, ať už mamce, babičce, tchánovi...
Bylo toho dost i pro nás, dojídalo se ještě někdy v lednu a to já už měla dávno chutě na maso.
Pak jsem nastoupila do práce, kde se dělají dvanáctky a největší fofr je od půlky října do konce roku.
Měla jsem toho dost, takže cukroví jsem přestala dělat.  Mamka nějaké cukroví dostala od snachy, něco přidělala a se mnou se rozdělila.
Když pak už nepekla ani ona, dostávala jsem cukroví od dcery...ale většinou jsem ani nestihla ochutnat, protože manžel byl rychlejší a někdy to snědl hned, jak to přivezl.
Letos asi nebude péct ani dcera...má před porodem a ještě navíc si zlomila nějakou kůstku v nártu...

A tak jsem vytáhla svůj receptový sešit a přemýšlím....péct či nepéct...
Jsem sice doma, ale od konce září marodím...a jestli vydržím stát u plotny vůbec není jasné...

Když jsem tak listovala sešitem, narazila jsem i na takovéto recepty...

 Kokosové Mařeny ...tak to je recept od mé švagrové...většinou jsem dělala víc těst najednou a pak je postupně zpracovávala. Takže i tohle putovalo do lednice a co se dělo pak...no skoro jsem vylítla z kůže...proto ta poznámka.

no a dědečkovy koule...tak to je jeden z receptů z nějakého časopisu. Mám jich takových spoustu, ale vánoční cukroví dělám jen prověřené.
 Tohle byl pokus zkusit další cukroví, které neznám....už na pohled se mi ale vzniklá hmota moc nelíbila...
Udělala jsem pár kuliček...no a výsledek je připsaný k receptu červeně. A to už je co říct...
Se zbytkem jsem udělala rychlý proces....všechno skončilo v záchodu...
...jen toho rumu mi bylo líto..