Kdysi dávno, v červnu 1994 jsem dostala rozelu pestrou k sedmému výročí svatby.
Mělo to být mládě a měl to být sameček....podle prodavače.
Ve skutečnosti to byla už dávno dospělá samička....to jsme zjistili o hodně později, když jsem si začala všímat, jak vypadají mláďata.
Že se jedná o samičku jsme zjistili jednoduše....tenkrát se ke Kokýnovi nastěhoval korelák Čiko - a oba začali snášek vajíčka :-)
Zažili jsme se všemi (ještě jsme měli anduláka Kubu, což byla taky samička, anduláka Lojzíka, anduláka pana Slótra, kanárka Žloutenku a možná další, na které jsem zapomněla) spoustu legrace a příjemných chvil.
Bude nám smutno Koký
To je mi líto, každý odchod zvířecího kamaráda je smutný... Netušila jsem, že se takový malý papoušek dožívá tak vysokého věku. A taky jsem nevěděla, že jsi i "ptačí".
OdpovědětVymazatjo jo, jsem. Anduláka Kubu jsme měli přes 15 let....už jsem si myslela, že je nesmrtelnej.
VymazatTé korele na fotce...Čikounovi...tomu bylo 22 let, Bubákovi-činčilákovi - tomu bylo přes 10 a Matesovi bylo už 11 let.
Kdyby to šlo, chtěla bych ještě kočku nebo králíka.
Mimochodem...o víkendu jsem byla v Lysé na výstavě...tam byli králíci belgičtí obři...dočetla jsem se pak, že můžou vážit 11-15 kg. To už je docela slušně velkej "pes".
ještě pro upřesnění, Bubák si už sice hopká ve zvířecím nebi, ale Mates, ten si hopká stále u nás doma.
VymazatTo mě mrzí, Jituš. Škoda, že tu s námi naši zvířecí miláčkové nemohou být napořád, viď. :-)
OdpovědětVymazatSnad je mu dobře v ptačím nebíčku - jako u Tebe...
OdpovědětVymazatJituš, je to smutné jak odejde zvířátko, ale už je s kamarády v ptačím nebi a je mu určitě dobře ... Byl nádherně zbarvený, musíte si pořídit nového, Matýskovi by bylo smutno.
OdpovědětVymazat