Na čumendě na Berounsku

Letos je to s výletováním špatné, vlastně jsem skoro nikde ještě nebyla. Už mám docela velký absťák a tak jsem vyrazila včera obhlídnout Berounsko, jestli se tam po povodních dá jezdit se psem. Jela jsem bez Oskara, bála jsem se, aby tam něco neolizoval, protože dva týdny byl na antibiotikách.
Vylezla jsem v Srbsku a šla po silničce podél vody do Karlštejna. Jindy bych to brala jako výlet nic moc, protože se šlo téměř celou cestu po silnici, ale já jela za konkrétním cílem....asi uprostřed cesty stojí reflektorová věž bývalé Petzoldovy vápenky. Její dny už jsou dávno sečteny, kdoví, kolik dnů jí ještě zbývá do doby, než se rozpadne.
Ale cestu lemují skály, takže jsem byla ve svém živlu. Dokonce skálu na protějším břehu Berounky jsem celouo viděla poprvé....z vlaku z ní nic vidět není. Překvapilo mně, jak je pěkná.

 

Prokopské údolí

Nedávno jsme si udělali prochajdu do Prokopáku, bylo to zrovna pár dnů poté, co i tudy se prohnala velká voda. Od klukovického koupaliště jsme to vzali podél kolejí a potoka a kolem Opatřilky nahoru na sídliště. Překvapilo mně, že i když to bylo po velkém dešti, nikde jsme se nebrodili blátem a domů jsme přišli minimálně špinaví.
U butovického hradiště jsme si chvilku povídali s paní, co má domek přímo pod skalami...a najednou rána jak z děla. A paní jen odvětila, že to padají kameny z té skály....a opravdu...v takovém údolíčku je plno čerstvě napadaných kamenů, dokonce bylo vidět, jak se zezhora valily proudy vody.

 

Když se mozek přehřeje

Člověk je věčně nespokojený tvor. Nedávno byla taková zima, která se k jaru vůbec nehodí, poté pršelo, pak velká voda, lidi brblají, nic jim není po chuti. Teď je pro změnu vedro, že by psa nevyhnal....a tak místo nějakého výletu jsem zalezlá doma a brblám taky. Nemám tyhle teploty ráda, mně by stačilo kdyby klidně pršelo, ale přitom bylo teplo a slunečno, brala bych snad i teplo se sněhem dohromady. A samozřejmě sluníčko...ale kdyby mizera tolik nepálilo. A tak doufám, že se na víkend ochladí a my konečně letos někam vyrazíme. Probírala jsem se fotkama a zjišťuji, kolik výletů a pěkných míst jsme stihli vloni touhle dobou ...a je to k vzteku.
A když je tak, jak je dneska, to se snad i mozek přehřeje a pak sem člověk šoupne i tyhle fotky....nejsou naštěstí letošní...to jsem kdysi hrabala co bych tak vyhodila a narazila jsem na jeptišku...takhle oháknutá šla kdysi dcera na nějaký karneval.
A tak jsem se do něj navlíkla, popadla Oskara, jako že s ním půjdu ven. Došla jsem k výtahu a pak mně dcera začala hecovat, že ven bych tak určitě nešla....bylo vedro zrovna jako dneska, myslela jsem, že venku nikdo nebude a tak jsem vyrazila....samozřejmě mně pár lidí vidělo :-)

 

 

 

Skanzen Řepora

Středověké městečko Řepora se nachází pár minut od  stanice metra Stodůlky, v chráněné oblasti mezi Stodůlkami a Řeporyjemi.

Ve skanzenu je replika  středověké vesnice ze 14. století a je unikátní tím, že  je vybudována pomocí dobových stavebních technologií a s použitím výhradně přírodních materiálů jako je dřevo, kámen, sláma a hlína.

Neustále se rozrůstá a nyní je k vidění např. pranýř, kostelík s hřbitovem, dům hrnčíře, krčma, studna, dům kováře, sýpky, seník, můžeme si prohlédnout, jak bydlel domkař.Interiéry staveb doplňují repliky historického zařízení a náčiní.. Všechny stavby jsou seskupeny kolem centrální části, kde je studna.

Vesnice je obehnána dřevěnou palisádou se třemi vstupními branami. Za branami je šibeniční vršek, posvátný strom a pohanské kultovní místo.

Ve vesničce je několik malých jezírek a žije zde pár domácích zvířat.

Pro veřejnost se tu občas konají slavnosti – jsou tu šermíři,  hraje středověká hudba a v krčmě medovina teče proudem.

 

Jen tak pro zajímavost. Tuto vesničku vybudovala parta nadšenců na  bývalé skládce. Několikrát tu hořelo, první požár byl založen úmyslně a při posledním velkém požáru zahynulo i dost domácích zvířat.