Most

Víkendový výlet pokračoval z Loun do Mostu. Tím jsme jen projížděli, ale i tak jsme se na chvilku zastavili a prohlédli si přemístěný kostel a dřevěný kostelík, který stál nedaleko. Ten mne dost zaujal a tak jsme ho šli obhlédnout...k němu se ale člověk nedostane, je v oplocené zahradě, ta pomalu zarůstá a jedna dřevěná stavba je ohořelá. Na netu jsem se dočetla, že se jedná o rumunský pravoslavný chrám sv. Valentina. Kostel byl postavený v Rumunsku, poté rozebrán a přemístěn do Mostu.
Další zastávkou měl byl hrad Hněvín, ale odbočku na něj jsme minuli a pak jsme se místo přibližování, vzdalovali. Vracet jsme se nechtěli, takže tohle místo mi zatím zůstalo nepoznané.

kopec Číčov

Další kopec, který jsme na Lounsku pokořili, byl Číčov. Zdál se mi vysoký, ale vedla na něj příjemná a pohodlná cesta. Kopec je to holý, takže rozhled kolem parádní. Cestou nahoru jsem sbírala kamínky a jeden pěkný jsem si vzala. Už jsem ho viděla pěkně postavený na parapetu....měl totiž pěkně rovnou základnu. Jenže cestou dolů jsem zjistila, že šutránek je pryč. Z kapsy, kam jsem ho narvala, mi vzal roha :-)
A to ještě není všechno....sice jsme se nedrápali žádnou zkratkou, žádným houštím, ale i tak jsem zaperlila. Při cestě dolů jsem zakopla tak nečekaně, že jsem se rozplácla jak žába. Jo, bolely mne naražené dlaně, zápěstí a natlučená kolena, ale místo toho, abych začala zjišťovat, jestli jsem nepolámaná, jsem se začala chcechtat. Ani se mi z toho nedůstojného zalehnutí nechtělo vstávat. Ale dobrý, krev netekla, dlaně jen pálily a nohy chodily, takže dobrý. Až v týdnu jsem koukala, jak se mi krásně pravá noha vybarvila. Koleno nic, to má barvu přírodní, ale stehno a holenní kosti hrají všemi barvami....taková podzimní výzdoba. Co taky můžu čekat, když jsem padla na samé ty obdivované šutránky.

Raná

Další kopec, na který jsem se podívala moc ráda. Dojeli jsme autem na parkoviště těsně pod kopec a zjistili, že parkoviště je plné. To mně překvapilo...že by tolik lidí se chtělo trmácet nahoru? (nahoře mi to pak bylo jasné). Zastavili jsme tedy na druhém konci vesnice a šli kolem kostela ke kopci. Mimochodem, kostel se mi moc líbil, zrovna takové mám moc ráda.
Nahoru jsme nešli po turistické značce, ale zase jsme museli mít něco extra. Místo zleva kolem parkoviště, jsme se vydali na opačnou stranu a kopec jsme začali obcházet. Pak už nám došla trpělivost a kamarád rozhodl, že to vezmeme přímo nahoru cestou necestou.....zkratkou. Vlastně jen necestou. Bylo to tam zarostlé, strmé a já víc než půl cesty lezla doslova po čtyřech. Kdybych se narovnala, určitě bych hodila záda a skulila se dolů. Ale těšila jsem se na parádní výhled a tak jsem ani moc neremcala. ....stejně bych slyšela, že zdatní turisti zvládnou i tyhle záludné zkratky...a přeci nejsme žádné bábovky.
Nahoře mne překvapilo množství lidí....ale není se čemu divit. Zrovna byla nějaká soutěž v létání modelů. Samozřejmě nechyběli paraglajdisti.
A já se kochala překrásným výhledem na okolní i vzdálené kopce. Ani mi nevadilo, že mám v prstech zapíchané nějaké trny jak jsem lezla po čtyřech a podrápané ruce z nějakých trnitých šlahounů.
Dolů jsme sešli po pohodlné turistické cestě a dokonce jsme měli štěstí vidět zvědavého sysla. Jen jeho fotku nemám, protože jsem nestihla připravit foťák.
A protože kopců není nikdy dost, další cesta vedla na Číčov.

Oblík

Jo volaly Louny

Tak přesně tahle písnička od Petry Janů a Petra Jandy mne napadla, když jsme přijeli do Loun. Město jsem chtěla navštívit už dřív a jsem ráda, že jsem se dočkala. Možná, kdybych sem přijela sama, tak bych město prošmejdila skrz na skrz, ale i takhle jsem spokojená. Všechno, co jsem chtěla vidět, jsem viděla. Jen mi trochu pokazilo radost to, že věž chrámu sv. Mikuláše byla zavřená, protože se opravuje ochoz. To mně mrzelo, protože na všechny přístupné věže v různých městech se ráda podívám.

městské opevnění

Žatecká brána

dům rytířů Sokolů z Mor

chrám sv. Mikuláše

Daliborka

radnice

Blšanský Chlum

Uplynulý víkend byl ve znamení velkého výletu. Domluvili jsme se s kamarádem, že se pojedeme podívat na nějaké kopečky a města Českého středohoří. Už jsme se sem chystali někdy v červnu, ale tenkrát to byl takový den blbec, že jsme nakonec skončili úplně jinde.
Počasí nám přálo, na výlet bylo naprosto ideálně.
Nikdy nemáme konkrétní cíl....prostě se jede zhruba daným směrem a cestou na něco zajímavého určitě narazíme. Je pravda, že kolikrát až doma zjistím, že jsme byli jen coby kamenem dohodil od zajímavosti a ta nám unikla. Pro mně, která si vždycky výlet plánovala do nejmenších detailů je to docela chaotické, ale už jsem si nakonec zvykla. Nemusím honit čas, abych někde byla včas na zpáteční vlak.
První zastávkou měly být Louny a ještě než jsme vyrazili na obhlídku města, slezli jsme kopec Blšanský Chlum. Od silnice je totiž na vrcholku vidět něco jako skála či nějaká zříceninka, tak jsme to šli prozkoumat.
Jako pokaždé jsme si vybrali jinou cestu než tu nejlehčí. Drápali jsme se nějakou zkratkou přes dávno zpustlou a zarostlou vinici. Když jsem začala remcat, že jsme to mohli v klidu obejít, dostalo se mi odpovědi, že schůdné cesty jsou pro začátečníky a my...zdatní turisti a lezci zvládneme nemožné....měl pravdu, těch zkratek bylo za víkend několik a lezla jsem místama, kam by mně v životě snad nenapadlo lézt.

takže tady je Blšanský Chlum

Prokrastinace

Někdy do května, června jsem neměla ani páru, že tohle slovo vůbec existuje, nikdy jsem neměla potřebu ho používat. Ale někdy během prázdnin jsem se s ním setkávala téměř denně v deníku Metro. Prokrastinace byla in.
A protože už někdy od začátku léta jsem sem nestíhala dávat žádné příspěvky....ne proto, že bych nikde nevýletovala, ale zjistila jsem, že i mne toto zasáhlo. Mohla bych napsat, že jsem se dostala do spárů té potvory Prokrastinace, ale já to napíšu naplno.....jsem líná jako prase a příspěvky sem odkládám ze dne na den, z dopoledne na večer, z večera na druhý den....a čtvrt roku je včudu jakoby nic. 
Nakupila se mi tu spousta fotek, které bych sem ráda dala, ale už teď v tom mám guláš. Takže nezačnu výletem, který logicky pokračoval  někdy v červnu, ale dám sem z posledního víkendu....