Stará mlýnská cesta

Včera jsem se vydala po staré mlýnské cestě z Radotína do Chotče. Cesta je značená jako červená TZ. Začíná u autobusové zastávky Maškův mlýn, pár minut se jde po silnici a pak už jen lesem.
Bylo to takové menší dobrodružství, čekala jsem, že radotínský potok je jen taková menší tekoucí "tkanička", která se dá hravě přeskočit.
Netuším, jak potok vypadá běžně, šla jsem tam po nedělní velké průtrži. Cesta je příjemná, takovou menší džunglí. Potok ale běsnil, a na některých místech se značená cesta ztratila ve vodě. Co teď, vrátit se nebo to obejít? Rozhodla jsem se to obejít takovou horskou stezkou pro kozy a pokračovala dál. Prošla jsem okolo několika bývalých mlýnů, ten poslední je, nebo spíš byl ještě nedávno funkční...teď je z něj muzeum.
Ulovila jsem další karlštejnskou šachovou figuru, obdivovala požární nádrž, omrkla místní kostel a cestou domů chytla tu ohromnou průtrž. Než jsem došla od autobusu domů, nezůstala na mně nitka suchá.
Ale stálo to za to.  

Maškův mlýn

Taslarův mlýn

značená cesta mizí ve vodě

i tady vede červená TZ

...pokračuje přes prkno v potoce

Kalinův mlýn

mlýn U Veselých

kostel sv. Kateřiny

Malá a Velká Amerika

Tak tento výlet jsme absolvovali vloni a můžu ho jen doporučit...šli jsme z Karlštejna k Dubu sedmi bratří (my to vzali přesně po červené trase...ta ale vede až nahoru k hradu a pak dolů k silnici...při zpáteční cestě jsme si to zkrátili a nešli ke hradu, ale rovnou po silnici)  a odtud k lomům. Pěkně lesem, po rovině a hlavně ve stínu. Jak jsem ale koukala na fotky, tak se jde i dost dlouho po sluníčku, takže v těhle vedrech by to asi nebylo to pravé ořechové.

Malá Amerika

Jde se i mezi poli, tady jsmesi nebyli jisti, zda jdeme vůbec správně...nějak se nám stratila žlutá TZ

Velká Amerika...to se prostě musí vidět

Výlet k vodě

Nedávno jsem byla u Bubovických vodopádů a protože jsem tam byla bez Oskara, bylo mi líto, že jsem ho nevzala s sebou. On je takový vodomil, že vleze do kdejaké vody...ať je to rybník, řeka, potůček, louže nebo nějaká bahnitá tůňka. Už to sice není takové jako dřív, kdy na prochajdě prolezl VŠECHNY louže, které jsme cestou potkali.
O šeltičkách vím, že moc rádi vodu nemají, ale on je taková výyjimka ...nejen, že se kamarádí s každým, od každého se nechá pořádně prodrbat (šeltičky jsou v tomhle dost opatrné), je ohromný....se svými skoro 19 kily je takový obr, oproti standardní šeltičce, která má mít tak okolo 9 kil.
A tak jsme se včera k vodopádům vydali znova. Ráno jsem měla pocit, že nebude takové vedro a tak jsme vyrazili do Srbska. U řeky se pořádně vyráchal...to je přesně to co se mu líbí...voda jen do půl psa, jak já říkám. (je neplavec?). A pak jsme se vydali k vodopádům....po sluníčku to bylo fakt za trest, ale pak ta krása...zase jsem se kochala..a to nejen tím, že vodopády ještě vodopádily, i když oproti minulu podstatně míň. Ale hlavně jsem si užívala to ticho....nikde nikdo (posledně to tam vypadalo jako v neděli v Prokopáku). Zvládli jsme i tu krkolomnou cestu, která vede až dozadu...a že to byl místama nadlidský výkon...ukočírovat sebe a ještě psího obra tak, abychom nespadli....nevím proč, ale posledně ty kameny tak "oslintané" a klouzavé nebyly.
Jen ty fotky se moc nepovedly... v reálu je krása, jak ve stínu probleskuje sluníčko na hladinu vody, ale na fotkách je to katastrofa.
Jo a ještě mně napadlo, že by to chtělo alespoň jednu návštěvu....protože jsem se zkusila vydat nahoře po té římse...teď to šlo a dalo by se projít...ale bez Oskara, to bych opravdu nezvládla. Napadlo mně, když je to značená cesta, proč tam nedají do skály nějaké zábradlí, aby lidi nepadali do vodopádů....stačilo by pro jistotu jen kus lana....ty kameny jsou taaak klouzavý.

Jo a taky v zimě to musí být krása...když to tu zamrzne...ale to netuším, jak bych tou cestou prošla...ale třeba si to vyzkouším

 

U řeky se povalovali i čerti