Rozhledna Karasín

Rozhleden už jsem navštívila spousty, ale rostou jak houby po dešti, takže jich pořád zbývá dost a dost k vyšlápnutí. A jelikož já nemám auto, ba dokonce ani řidičák, jsem odkázaná na kamarády.
A kdykoliv při výletě zahlédnu nějakou tu rozhlednu, zmocní se mne stejný pocit, jako když dostanu amok z množství hub, které vykukují v lese.
Když jsme Karasín zahlédli od kostela ve Vítochově, bylo jasné, že chci k ní.
Sice pršelo, ale to nás neodradilo. Přijeli jsme k rozhledně a tam zavřeno. Žádný pohyb, bufet byl prázdný. Byla jsem zklamaná a tak ceduli, která tam byla, jsem přečetla jen zběžně. Bylo tam, že vstupné se platí v bufetu. Zkusmo jsem vzala za kliku a ono otevřeno...a teď dilema...jít či nejít nahoru? Co když nás tam někdo zamkne?
Začala jsem číst ceduli znova a pomalu....vstupné se platí v bufetu...ALE...pokud je bufet zavřený, do tuším devatenácti hodin je rozhledna přístupná zdarma...HURÁ. A šup rychle nahoru, než začne pořádný slejvák.
Vidět sice bylo špatně, ale ten pocit koukat se z rozhledny....ten se nikdy neomrzí