Moribundus chřipkový

Tak to jde s tou mojí paničkou nějak z kopce. Na začátku března si libovala, jak pěkně přežila zimu, jak nechytla žádnou chcípavku, navzdory tomu, že peníze jsou samý bacil a o unudlané zákazníky taky nebyla nouze. A hned druhý den jí někdo za to rouhání se potrestal, plivnul na ní pár bacilů-zmetků a ukaž se, jak si s nima poradíš.
Pravda, prala se statečně, ve dnech volna poctivě ležela, aby se trošku zmátořila a nějaké ty dvanáctihodinové směny v práci alespoň přežila.
 Je pravda, že i toto pondělí a úterý zase ležela, něco zobala a lila za mohutného sakrování do svých útrob kýble čaje. Jenže jí to bylo prd platný, ve středu se sice ráno zmátořila a odploužila se do práce zdolávat další hory zboží, ale tam prý už chrchlala v jednom kuse, naložená ve svým vlastním smrtelným potu, doma jsem jí večer ani nezahlídnul, protože čuně jedno hned upadlo do pelechu, aniž by prošlo vanou. Celou noc proštěkala, takže jsem ani já oko nezamhouřil, ráno dobu trvalo, než se zmátořila, než utrhla zasoplenej rypák od polštáře a zase se odploužila. Prý Oskárku, ještě přežít dnešek a pak tři dny nevytáhnu kostru z pelechu - tak jsem jí to odštěkl, že teda jo, že oželím další naplánovaný výletík. V jakým stavu se připotácela večer netuším, zase jsem jí nezahlídnul, ale moc dobře vím, že v noci trajdala po bytě a štěkala, nevím na koho pořád, žádný vetřelec tu nebyl....přeci bych ho cejtil. Ale je to poslední dobou její hobby, tak proč jí ho nedopřát.
Včera ráno mně ale překvapila, nedá se prý nic dělat, Oskárku, těm zmetkům bacilům se v mojí schránce nějak moc líbí, nejspíš si je hýčkám a rozmazluju je, takže skládám zbraně a chtě-nechtě musím kapitulovat. Tentokrát jsou perfektně vybavení, rozhodně nemají svoje majzlíky, kladívka, drátěné rejžáky a různé dloubáky a pícháky z Číny.
A tak na sebe hodila pár hadrů, odsoplila rypec, vydloubla regiment bacilů z očí a mazala k místní šamance. Protože další týden - navíc s pěti dvanáctihodinovkama už by v práci nepřežila.V čekárně prý začal další ze štěkacích a kejchacích koncertů, takže když byla povolána do jámy lvové, šamanka i její poskok už byli připraveni a na jejich hubách se vyjímaly bílé látkové košíky. Šamanka se k paničce přiblížila  na délku své natažené paže, do krku jí koukala asi ze dvou metrů a samozřejmě bez špachtle-to dá rozum, protože kde by vzala tak dlouhou. 
A ještě otevřela okno, aby případní zmetci bacilové-útěkáři byli ihned usmrceni mrazivým vzduchem.
Do pelechu se panička těšila víc jak harant na dudlana, ale místo toho musela ještě se svejma dutinama a dejchadlama na rentgen, což obnášelo došourat se na autobus - další zmetek, který raději ujel, nechat si osvítit kostlivce nějakejma mně záhadnejma paprskama a zase mazat rychlostí hlemejždě zpátky k šamance.
Tam vyfasovala antibiotika, páč zápal dejchadel sama neodčaruje a úřední papír, že se může nejméně týden povalovat v pelechu - samozřejmě zadarmo. A co je zadarmo, to je nejspíš asi dost dobrý....protože doma okamžitě zalehla a spala a spala až do večera, pak se na pár minut zmátožila a chrupala zase až do rána.
Dneska už to vypadalo, že je jí líp, vylezlo sluníčko a panička na jeho počest začala tancovat šavlový tanec - házela šavlema jako nějaký profík.
A tak jsem musel vzít do svých pacek tyto stránky já, protože od paničky se toho hned tak asi nedočkáme.