Vánoční dárek

Tak letos byl u nás Ježíšek o něco dříve a nadělil nám krásný dárek...

Jmenuje se Anička...a narodila se včera dceři...

tváři se docela naštvaně, nejspíš proto, že musela natošup ven :-)

Trifot

Tak jsem ho konečně viděla na vlastní oči taky. Prvně jsem se o něm dočetla na stránkách  http://praga-magica.blog.cz/1610/trifot a nestačila se divit, protože jsem o něm nevěděla a vlastně vůbec netušila, že se něco takového tady připravuje. A přitom autobusem jezdím okolo.
Omlouvá mně snad jedině to, že jsem od konce září doma a teprve minulý týden jsem šla přímo okolo k doktorce.

Trifot je další dílo sochaře Davida Černého. Jedná se o dvanáctimetrovou nerezovou plastiku, která je složená ze šesti aparátů na stativu. V koulejících se modrých očích s červenýma žilkama jsou objektivy kamer a obraz je přenášen na plochy u plastiky.
Já jsem šla okolo hned po ránu a kamery nebyly zapnuté, takže si myslím, že je zapínají později...možná až se otevře Czech Photo Centrum (proč se to raději nejmenuje česky?) nebo Trifot restaurace. Protože když jsem jela pak odpoledne autobusem, tak to fungovalo.

Mně se tahle plastika líbí, je zdálky viditelná a hlavně vím, jak to tam vypadalo předtím. Bohužel jsou i názory, že tím šmírují lidi...ale těch kamer je ve městě tolik....
A taky jsem si představila, jak by to asi vypadalo, kdyby se tento obr dal do pohybu....koulel očima na všechny strany a přitom si rozvážně vykračoval...

Tak tady je...dostal se i na titulní stranu našeho městského časopisu...

 

Vánoční cukroví

Pryč jsou doby, kdy jsem na vánoce dělávala 15 druhů cukroví, některé ze dvou dávek, takže něco mezi 15-20 kily to bylo. Část jsem rozdala, ať už mamce, babičce, tchánovi...
Bylo toho dost i pro nás, dojídalo se ještě někdy v lednu a to já už měla dávno chutě na maso.
Pak jsem nastoupila do práce, kde se dělají dvanáctky a největší fofr je od půlky října do konce roku.
Měla jsem toho dost, takže cukroví jsem přestala dělat.  Mamka nějaké cukroví dostala od snachy, něco přidělala a se mnou se rozdělila.
Když pak už nepekla ani ona, dostávala jsem cukroví od dcery...ale většinou jsem ani nestihla ochutnat, protože manžel byl rychlejší a někdy to snědl hned, jak to přivezl.
Letos asi nebude péct ani dcera...má před porodem a ještě navíc si zlomila nějakou kůstku v nártu...

A tak jsem vytáhla svůj receptový sešit a přemýšlím....péct či nepéct...
Jsem sice doma, ale od konce září marodím...a jestli vydržím stát u plotny vůbec není jasné...

Když jsem tak listovala sešitem, narazila jsem i na takovéto recepty...

 Kokosové Mařeny ...tak to je recept od mé švagrové...většinou jsem dělala víc těst najednou a pak je postupně zpracovávala. Takže i tohle putovalo do lednice a co se dělo pak...no skoro jsem vylítla z kůže...proto ta poznámka.

no a dědečkovy koule...tak to je jeden z receptů z nějakého časopisu. Mám jich takových spoustu, ale vánoční cukroví dělám jen prověřené.
 Tohle byl pokus zkusit další cukroví, které neznám....už na pohled se mi ale vzniklá hmota moc nelíbila...
Udělala jsem pár kuliček...no a výsledek je připsaný k receptu červeně. A to už je co říct...
Se zbytkem jsem udělala rychlý proces....všechno skončilo v záchodu...
...jen toho rumu mi bylo líto..

Pátek

Když ses před lety narodil, byl pátek. Pátek devátého května. Pamatuji, jak jsem tě vozila v kočárku. Jak jsme tě s bráchou hlídali, zlobili tě, utíkali ti a ty jsi za námi lezl jak ocásek. A pořád jsi řval, že ti utíkáme, schováváme se a ušmudlanýma rukama sis rozmazal slzy po celém obličeji...
Když ses vydal na tu nejdelší cestu, byl taky pátek...
Dnes už jsou to 4 roky....
Čtyři dlouhé roky...chybíš nám...

https://www.youtube.com/watch?v=6wHpJdyS0xU&list=PLTuAVWqY7I6uYSCpfhbUhnlomXbprm6_4

Bubák

od včerejška je u nás smutno. Bubák nebyl od středy uplně ve své kůži a včera k večeru jsem se zhrozila, když jsem ho vzala do ruky. Byl vždycky pěkně kulaťoučký a teď byl lehoučký jako pírko. A netečný, vůbec se nebránil, když jsem ho brala do ruky.
Dcera s ním jela okamžitě na veterinu, tam dostal antibiotika a infuzi. Vrátila se ale se špatnou zprávou, selhávají mu ledviny a to je konec. Obložila jsem ho lahvemi s horkou vodou, aby mu bylo teplo.
Měl dostat ráno další antibiotika a odpoledne jsme s ním měli jet na kontrolu.
Bohužel k ránu odhopkal do činčilího nebe.

Přes 10 let jsi nám dělal radost, ted nám Bumbíku budeš chybět...

Podzimní nebe

Po změně času se mi ráno celkem dobře vstává a včera mne vytáhlo z postele před sedmou sluníčko.
Zrovna se začínalo kulit nad Barrandovem.
A tak jsem popadla honem foťák a tu krátkou chvilku, než začne svítit naplno, jsem si vyfotila.

28. říjen 2005

...ani mi nepřijde, že to tak rychle uteklo...je totiž pořád stejný.

Nevíte kdo? No přeci náš činčilí kluk Matýsek.
Má dnes narozeniny  a je mu 11 let.
Tak ať jsi ještě dlouho čilý, zvědavý a zlobivý.

 

Podzim

Letos je pro mne podzim takový nijaký. Marodím a ven se dostanu jen když jedu na kontrolu.
Tak jsem vyhrabala alespoň pár fotek z předchozích let, kdy jsme hodně chodili na louku pod sídlištěm a na Albrechtův vrch nad Asuánem.

Záchodová štětka

mi vykvetla :-)

tuhle kytku mám už spoustu let, takže si vůbec nepamatuji, jak se ke mně dostala. Vím jen, že jsem si ji nekoupila.
Nijak zvlášť se mi nelíbila, tak jsem ji šoupla na společnou chodbu na okno. Tam dávám kytky, které jsou podle mne už zralé do popelnice, ale ještě mají malou šanci na zmátoření.

(vloni jsem tam dala orchidej, protože se mi s ní nechtělo do kontejneru. Byla na odpis, lupeny samou skvrnu. Během roku se zmátořila natolik, že hnusné lupeny opadaly, narostly nové a teď mi dělá parádu v obýváku, protože kvete).

A zpátky k téhle kytce...ani netuším jak se vlastně jmenuje....já jí říkám záchodová štětka....podle květu, který už 3x za svůj život u mne vyhodila. Roste spoustu let v té samé zemině...po pravdě je to spíš písek než zemina. Zalévám jí dost sporadicky, takže pořád obírám suché listy.
Tahle nepéče se jí ale nejspíš líbí.
Takže kdyby někdo věděl, co je to za kytku, může mi dát vědět.

Záchodová štětka.....pojmenovala jsem si ji sama podle květu. Takhle vypadá