od včerejška je u nás smutno. Bubák nebyl od středy uplně ve své kůži a včera k večeru jsem se zhrozila, když jsem ho vzala do ruky. Byl vždycky pěkně kulaťoučký a teď byl lehoučký jako pírko. A netečný, vůbec se nebránil, když jsem ho brala do ruky.
Dcera s ním jela okamžitě na veterinu, tam dostal antibiotika a infuzi. Vrátila se ale se špatnou zprávou, selhávají mu ledviny a to je konec. Obložila jsem ho lahvemi s horkou vodou, aby mu bylo teplo.
Měl dostat ráno další antibiotika a odpoledne jsme s ním měli jet na kontrolu.
Bohužel k ránu odhopkal do činčilího nebe.
Přes 10 let jsi nám dělal radost, ted nám Bumbíku budeš chybět...
To je mi líto...
OdpovědětVymazatTo je vždycky hodně smutné, znám to. Je to prostě člen rodiny a bude chybět.
OdpovědětVymazatBohužel, jako lidé odchází i zvířátka do svého zvířecího nebíčka. Ale je vždy smutno, protože jsme si na ně zvykli a měli je rádi.
OdpovědětVymazatTo mě moc mrzí, ale ve zvířecím nebíčku mu bude určitě dobře a bude na vás shora koukat! :-)
OdpovědětVymazatTo je smutný příspěvěk... Byl to krásný plyšáček...
OdpovědětVymazatMně dneska odešla do činčilího nebe moje Činča... Byla se mnou 2 roky. Nejspíš se nachladila - byla v místnosti s otevřeným oknem. Chybí mi. Byla se mnou sice jen dva roky, ale i tak. Umřela mi v ruce ������
OdpovědětVymazatto je mi líto, asi to bylo opravdu nachlazením. O Bubákovi říkala vetka, že je podchlazený a nedokázal se sám zahřát. A to ho zahříval druhý činčilák. Nakonec nám poradila obložit ho petlahvema s horkou vodou nebo takovou tou gumovou lahví. Jemu už to ale nepomohlo.
VymazatNašemu Bubákovi bylo přesně deset a půl a Mates je ještě o rok starší.
I to se bohužel stává, ale zůstanou krásné vzpomínky.
OdpovědětVymazat