Prokopské údolí - lom v Holyni

pokračuji v minulém příspěvku...jak jsem psala, nejdřív jsem prošmejdila lom dole a druhý den jsme se vydali prozkoumat lom zezhora.

hledáme kamínky

tenhle vypadal jako kus vepřovýho masa :-)

 

ty čuně, proč lezeš po čtyřech jako já?

na zpáteční cestě jsme potkali Oskarovu velkou lásku ....Vykulínu :-)

byli jsme tady, kousek od žel. stanice Holyně

fotky kliknutím zvětšíte :-)

Prokopské údolí

Před pár dny, kdy bylo ještě dost zima, jsem se vydala do Holyně a odtud do lomu, kam jsme chodívali ještě když byly holky malé. Trochu jsme to tam prošla sama s Oskarem a pak jsme se tam vydali další den i s dcerou. (a Oskarem, proto to měkké i :-) )
První den jsem prošla jen samotný lom, ale ten druhý jsme to tam prošmejdili celé a vlezli i nahoru a koukali se do lomu zezhora.

naše sídliště

zdravíme Ivanku s Aduš

....další fotky v dalším článku

Čimický a Ďáblický háj

Je pravda, že na téhle prochajdě jsme nebyli letos, ale někdy touto dobou před pár lety. Ale bylo to moc fajn, tak to snad bude inspirace pro někoho z vás.Společně s námi výletili i kamarádi z Mělníka...Renda, Nikoušek a jejich páníček.

 

piškůtek by nebyl?????

opravdu do té vody nemůžu????

....já tam nebyl :-)

Mates a Bubák

jsou naši dva "Myšové". Bydlí společně ve velké kleci v obýváku už nějaký ten pátek. Když to tak počítám, byli tu dřív než Oskar a tomu bude za měsíc 8 let.

Vánoční "dárek"

Mám tady spoustu restů a nestíhám vložit všechno co bych chtěla. Ale tohle sem dát musím.

Dcera našla odpoledne při venčení svého psa krabici. Vlastně to není až tak úplně pravda. Krabici  si vyčmuchal Kekuláč a na nějaké fuj, co to tam máš, nereagoval. Zato krabice ožila a začala kňučet. Uvnitř se krčila malá psí holčička , klepala se zimou a oči prý měla samým strachem až na hlavě.
Vzala ji domů, fenka dostala napít, trochu najíst a už spokojeně chrní na posteli.
Co s ní bude dál, neví. Do útulku jí v žádném případě dát nechtějí, vylepovat zprávu o nějakém nalezení ztraceného pejska nemá cenu. Je jasné, že tohle není ztracený pejsek, ale hnusně vyhozený. Nejspíš vánoční dárek, který omrzel.
Pamatuji, když byly dcery školou povinné, chtěly psa. A neustále žadonily. Jenže já byla neoblomná, psa jsem do paneláku nechtěla, i když jako děti jsme ho my měly. A tak každé vánoce chodily po Štědrém dnu po sídlišti, obcházely v blízkosti  kontejnerů a poslouchaly, jestli neuslyší nějakého vyhozeného pejska. Měly totiž můj příslib, že takový opuštěný nalezeneček by u nás zůstal. A tak doufaly, že nějakého najdou a budou si ho moci nechat. Nikdy nic....až teď.