Když si chlapi hrajou...

...to je název výstavy, kterou připravil v mělnickém muzeu kamarád. Už vloni tam měl výstavu papírových modelů rozhleden a majáků a já tam měla několik obrázků ubrouskové techniky na lékařských špachtlích :-)
Letos je to mnohem větší a kromě papírových modelů jsou tam modely dřevěné, modely aut a letadel, autodráhy a bůhví co ještě.
Na vernisáž jsem se nedostala a tak jsem  tam jela o pár dnů později.

 

Lysá skála

Ze zříceniny Jestřebí jsme zahlédli skálu a tak padlo, že se k ní, nebo spíš na ni, pojedeme podívat. Kolem ohrady s koňmi jsme šli tuším po zelené turistické značce až ke skále. Naivně jsem si myslela, že nahoru určitě vede nějaká dobře přístupná cesta. Ze začátku to tak vypadalo, jenže pak se ukázalo, že bych musela být přinejmenším kamzík nebo horská koza, abych se nahoru dostala. Kousek pod vrcholem jsem se zasekla, protože už jsem věděla, že nahoru bych sice vylezla, ale dolů rozhodně ne. Mrzelo mne to o to víc, když jsem pak viděla fotky.
Lysá skála je vlastně zbytek sopky a má hezký i druhý název....Spící panna. Když má člověk fantazii, vidí ve skále obličej dívky, která má zavřené jedno oko.
Ke skále se váže i stará pověst....krásná dcera rytíře z nedaleké vsi neměla o nápadníky nouzi, otec ji však nechtěl dát jen tak někomu. Zájem o pannu měl pán z nedalekého hradu Jestřebí, toho ale ona nechtěla.
Ucházel se o ni i sám čert v přestrojení za urozeného pána, ale ani toho nechtěla. Proto se čert rozhodl, že si pro ni přiletí. V noci ji spící unesl a jak tak letěli, zmítající nevěsta se mu vysmekla a při dopadu na zem se okamžitě proměnila ve skálu, které se od té doby říká Spící panna.

tak tady už se lezlo téměř kolmo vzhůru a já to vzdala

a tak zatímco kamarád vylezl nahoru a fotil, já seděla jak přilepená a přemýšlela celou dobu, jak se dostanu dolů. Ono to sice nevypadá, ale pode mnou byl sešup dolů a za mnou skoro kamenný žebřík nahoru :-) Možná kdybych lezla po břiše, že bych to zvládla. Ale to je jen kdyby....asi jsem to měla vyzkoušet, protože mně mrzí, že Spící pannu jsem nepokořila. 

Starý Bernštejn a Jestřebí

Konečně jsem se dostala na chvíli k fotkám z výletů. Těch bylo na to, že jsem měla pocit, že jsem pořád v práci, docela dost. Jen čas, abych sem něco dala, ten jsem neměla. Z hrůzou jsem zjistila, že naposledy jsem sem dala výlet někdy z dubna.
Starý Bernštejn a Jestřebí jsme navštívili někdy začátkem května. opět jsem měla možnost jet autem a tak jsme za jeden den stihli míst několik. Není to takové, jako když jedu sama, to mám vždycky v jeden den jen jeden cíl. Takhle jedeme skoro bez cíle.....jen se vybere směr a po cestě navštívíme co se nám líbí.
Na Bernštejn jsme se drápali kvůli výhledu. Já si samozřejmě chtěla prohlédnout i zbytky hradu, ale měla jsem smůlu. Bylo zamčeno a nechtělo se nám otravovat hradního pána, který měl zrovna oběd.
I tak ty panoramata stály za to :-)

další zastávkou bylo Jestřebí. Skála je přímo nad hřbitovem a protože na hřbitovy chodím ráda, zavítali jsme i sem.

ten šutr, ve skutečnosti Spící panna, mi dal zabrat...nepokořila jsem ho