pondělí 28. října 2013

Vrané nad Vltavou a Zvolská Homole

Pěkný podzimní výlet jsme si udělali do Vraného...tam jsme si prohlédli  kostel a pak se vydali na kopec Homole. No kopec....pořádný krpál to je. Ještě teď se směju, jak dcera to zapíchla zhruba uprostřed kopce a že prý dál nepůjde. My jsme totiž vyšli nahoru, tam se pokochali pohledem dolů na řeku a já jsem vymyslela, že se nebudeme vracet stejnou cestou, ale půjdeme dál a místo do Vraného, půjdeme na vlak do Jarova. A to se scházelo z toho kopce po vrstevnicích po takové úzké pěšině...dva se vedle sebe nevešli. Sice pohled dolů byl parádní....strmá stráň a tam někde dole byla vidět stužka potůčku....kdo má závratě, pro toho by to nebylo. Však se mně dcera téměř celou cestu křečovitě držela za ruku.

















 tady je vidět, jak je kopec prudký




na tomto kopečku jsme byli :-)

5 komentářů:

  1. Tož pořádný škrpál je to :-) Ve Vraném jsme byli v létě, ani jsem to nedala na blog, protože právě při výšlapu na ten neskutečný kopec jsme se pohádali a vzdali to :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to mně po ránu rozesmálo :-) Je pravda, že je to větší kopeček, ale cesta nahoru se mi nezdála nijak těžká. Horší, no spíš děsný byl pak sestup v tom Jarově. Dcera tam začala hysterčit, že se bojí, že dolů nesleze, zapíchla to tam a že neudělá dál ani krok. Trvala na tom, že se vrátíme zpátky. Při představě, že se vracíme takovou dálku, když na vlak je to už celkem blízko, jsem jí bafla za ploutev a táhla za sakrování dolů.
    No ale třeba takové Hemrovy skály tady v Prokopáku....nejsou nijak vysoké, jenže já tam lezla ze strany (přeci to nebudu obcházet jako pokaždé)...pár metrů před vrcholem už jsem byla v koncích, bylo to pěkně prudké, cestička jen taková nijaká a nešlo to dolů ani nahoru. Tak jsem po čtyřech dolezla pro nějakou větev a takhle lezla zpátky dolů :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No my se pohádali proto, že výlet vymyslel manžel, měl to nepřipravené a prd věděl. Pochází ze Zbraslavi a machruje, jak to všechno v okolí zná. Cesta kolem Vltavy byla uzavřená, tak jsme to chtěli obejít přes ten "kopeček". A ta představa, že ho tam klepne... :-) Já se naštvala a šla s Adélkou na vlak, vyloženě jsem mu zdrhla. On se naštěstí taky vrátil, jel přívozem a busem. To není jako když výlet plánuji já, vše připravené a nastudované :-)
      Nevyfotil Tě někdo náhodou na těch Hemrových skalách? :-) Že bych se taky pobavila :-)

      Vymazat
  3. Já si taky raději dopředu výlety plánuju, nemám ráda rychlovky...to pak nevím kam jet, kudy jít, atd.
    A mně na skalách nikdo nevyfotil, já většinou výletím sama, možná, že teď bych se taky pobavila. Ale tenkrát se mi chtělo brečet, protože nahoru zbývalo pár metrů neprostupného terénu a dolů krpál jak hrom. Přirovnala bych to možná právě k Homoli, když bych nešla po vrstevnicích, ale přímo šupem dolů. Navíc Oskar to pojal jako výbornou zábavu, já lezla po čtyřech a on si myslel, že si hrajeme a dorážel na mně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za smazání mých včerejších ranních omylů :-)
      Po srpnové příhodě s nohou jsem teď opatrnější. Ale někdy se chystám na Černolické skály, které jsem u Tebe objevila.

      Vymazat