Výstava papouchů

V Botanické zahradě na Slupi je výstava papouchů a tak jsem se tam jela podívat. Různé "okrasné" ptáky jsme měli doma odjakživa....spoustu chůviček, kanáry, andulky...
Jako dítě jsem měla andulku Lucku, byla hodně ochočená a věčně byla puštěná a lítala si kde chtěla. Byl to vlastně samec a krásně mluvil. Jenže jsem o ní přišla, protože vylétla otevřeným oknem a už jsme jí nenašli.
Papouškové mně provázeli i dál, když jsem se vdala. První byl nezapomenutelný Kubíček....samička, která s námi žila neuvěřitelných 15 let a něco. Pak přicházeli a odcházeli další....Lojzík, toho jsme našli a nikdo se o něj nepřihlásil, Nick Slaughter ....toho jsme dostali i s klecí od nějakého Rusa, kanárka Žloutenku, kterého našel manžel v zimě ve sněhu,  roselu Kokýna...samičku,  kterou jsem dostala k 7. výročí svatby a mám jí dodnes. Od bráchy jsem dostala dvě korely, samičku Čiko a samečka Rozárku :-). Těm už jsem se bránila, ale vysvětlil mi, že u nich v 1+1 být nemůžou a není nikdo lepší, kdo by se o ně postaral. Rozárku jsem měla asi dva roky, byla hodně nemocná, ale Čikounek, ten tu byl spoustu let a umřel minulý měsíc. 
Na výstavě moc papouchů nebylo, tedy alespoň mně se to zdálo. Chodili jsme tam kdysi každý rok a klecí tam bylo nepočítaně. Ale i tak jsem si přišla na své, protože kromě papoušků jsem si prohlédla i skleníky.
 

Bezděz

Poslední zastávkou na 1. máje byl hrad Bezděz. U rybníka jsme si dali výbornou zmrzlinu a pak se pomalu vydali dobýt kopec a na něm hrad. Jak jinak, ve vedru. Ale v dálce jsme slyšeli jak hřmí a pak se cestou zatáhlo. Když jsme přišli k hradu, začalo poprchávat, pak lejt, ale to jsme ani moc nezmokli, protože jsme to nejhorší přečkali v místnostech. Čekali jsme dost dlouho a pak, když jen tak krápalo,jsme vyrazili  k autu....šli jsme tak 10 - 15 minut a začal slejvák jako hrom. Už nemělo cenu nikam chvátat, během chvilky jsme byli jak vodníci, naštěstí bylo teplo, takže nám mokré oblečení moc nevadilo.
Fotky jsou opět nic moc, zrovna jako z Trosek :-)   

 

Rozhledna na Vrátenské hoře

Z Kokořína jsme kousek popojeli a vylezli se porozhlédnout do světa z rozhledny na Vrátenské hoře.Líbilo se mi, že při čučení do dáli jsem věděla, na jaký kopec zrovna zírám, měli tady totiž popisky.
Trochu s námi laškovalo počasí, na Kokoříně svítilo sluníčko, na rozhledně se začaly kupit mraky a na poslední prvomájové zastávce jsme chytli slejvák :-)

Kokořín

Jsem ostuda, zjistila jsem při hrabání ve fotkách, že výlet z 1. května jsem sem vůbec nedala. Opět jsme byli domluveni s kamarádem, že vyrazíme na výlet autem, takže jsme toho objeli docela dost.
První zastávkou byl Kokořín...tady už jsem kdysi byla zase s jiným kamarádem a smečkou našich hafanů. Takže žádné prohlížení hradu se nekonalo, jen zvenku a pak jsem hlídala psy. Tentokrát jsem šla na věž a trochu se porozhlédla dolů.
Ke hradu vedla pohodlnější cesta po silnici....ale to není nic pro mně. Já lezla raději po modré do kopce "cestičkou pro kozy".