Dlouho jsem jim odolávala....až přišel srpen 2010 a já si koupila na zkoušku svoji první. Kolegyně z práce mně ujistila, že jejich pěstování je jednoduché....stačí je zalít 1x týdně, téměř nehnojit a jen se obdivovat jejich květům. To bylo pro mně to pravé ořechové, protože kytek mám doma sice hodně, ale každý rok jich pár odejde do věčných lovišť. Umořila jsem suchem i kaktusy.
Orchidejka kvetla asi dva měsíce a pak se květy poroučely do pryč. To mně zklamalo, protože orchidejka, co si ve stejný den koupila kolegyně, kvetla víc jak půl roku.
A tak jsem si koupila další....a pak už se nedalo nic dělat. Orchidejím jsem propadla a každou chvilku domů dotáhla novou.
V téhle chvíli jich mám devatenáct. Jedna chudinka nepřežila "péči" manžela ....stála chudinka ve vodě...ani nevím kolik dnů. Druhou se mi podařilo zachránit, zůstal jí jen jeden kořen a po dlouhé době jí vyrostl lupínek....ale radovala jsem se předčasně, protože pak lupen zčernal a kytka skončila v kontejneru. Ta mně obzvlášť mrzí, protože měla zajímavou barvu a tu jsem už nikdy neviděla.
Jinak orchidejky to nemají se mnou nijak lehké...možná zažívají sem tam i nějaký ten šok...hnojím je například kvasnicovou vodou (to mi poradila kamarádka, která to praktikuje a má je samý květ). A občas jim dopřeju pořádnou sprchu...všimla jsem si, že na výstavě orchidejí byly pěkně mokré.
Všechny už mi vykvetly ...nemám na mysli květy se kterými jsem je koupila, ale květy, které vykvetly mojí "péčí".
