Přestože Šarik byl pes...Kulička...pamatujete na seriál Čtyři z tanku a pes?
To už je tak strašně dávno, kdy jsme jako děti tenhle seriál doslova hltaly...Janek, Gustík, Marusja, Lidka...
Janek, takový krásný kluk to byl....
A v té době bylo alespoň u nás ve městě přešarikováno. Hodně psů tehdy dostalo jméno Šarik.
Dokonce i Šarinu, čubinu neurčité rasy jsme v ulici měli.
A já měla Šarika medvěda....jméno dostal v době seriálu a určitě jsem ho už nějakou dobu měla. Tuším, že jsem ho dostala ještě než jsem šla do školy.
Šarik u nás "žil" dlouho.. poté co jsem vyrostla z hraček,byl někde zastrčený ve skříni a žil svůj život.
Potom se narodila dcera a medvěda jsem vyhrabala...ale byl už starý (i když ještě k světu) a já ho dala na odpadkový koš, že ho vyhodím...vždyť bylo v obchodě tolik hezkých medvědů a měkčích, heboučkých.
Jenže ještě nenadešel jeho čas...mamka, u které jsme tenkrát bydleli milého Šarika zachránila a ode mne dostal druhou šanci...
Pak jsme se odstěhovali a Šarik s námi. A u dcer byl oblíbený...jedna vozila v kočárku jeho, druhá umolousaného obrovského králíka (a takové panenky pěkné měly :-) )
Holky vyrostly a spousta hraček se schovala, mezi nimi i Šarik..
A pak jsem měla zatmění mozku...jednou při úklidu jsem se rozhodla, že medvěd půjde do kontejneru....vůbec nevím co mne to popadlo, ležel v posteli v úložném prostoru mezi panenkami, nikomu nepřekážel a přesto jsem ho vyhodila...
Když se mi vrátil zbytek rozumu tam kam patří, bylo pozdě...
A tak jsem sedala čas od času k internetu a po medvědovi pátrala. Zbytečně a marně....když byl k prodeji nějaký medvěd...byl žlutý, fialový, modrý i zelený.
A pak jsem před pár lety jela s Oskarem na výlet a přes okno tramvaje jsem Šarika zahlédla za výlohou sekáče. Když jsem se tam za pár dnů dostala, už tam nebyl. Byla jsem zklamaná...
A teď někdy začátkem srpna jsem ho objevila na aukru...a brácha ho pro mne "vyaukroval".
Ten pocit radosti se nedá popsat.... potom sice vznikl nějaký zádrhel a já se zklamaně s medvědem opět rozloučila.
A dneska jsem si Šarika přinesla z pošty...je to přesně on...můj Šarik z dětských let...Šarik II.
Vypadá to, že jsem se na stará kolena zbláznila, ale mám opravdovou radost z takové blbosti :-)
Vůbec jsi se nezbláznila. Zcela rozumím a fandím. Jsou věci staré, ale hezké. A těch vzpomínek, co se do nich vejde. A s medvídkem Šarikem jsi se jako holka radovala i smutnila. To jde s Tebou. Tak ho drž a nedej ! :)
OdpovědětVymazatTaky se neumíme s plyšáky rozloučit, každý má nějaký příběh. A někteří jsou i cestovatelé - jezdí s námi na výlety v baťůžku - tedy, když se jim chce.. :)
OdpovědětVymazattohle znám, brácha měl starýho plyšáka ...já mu říkala Oblezlík (byl celej olezjlej) a ten s ním jezdil v kamionu po světě.
VymazatNaprosto chápu! Musíš být šťastná, že jsi objevila naprosto stejného! :-)
OdpovědětVymazatJituš, měla jsem ho taky a jmenoval se Vinat, jak jsem k tomu jménu přišla nikdo neví :-)
OdpovědětVymazatmám kamaráda a ten ho má taky :-) Medvěd se pro změnu jmenuje Maminka :-)
VymazatVzpomínky se nezahazují, tak to je. Jsou to vzpomínky krásné proto, že dětství, naše, našich dětí a vnuků, je často něco, co se nevrátí a můžeme to mít jen ve spojitosti s čímsi, s chutí maminčiny bramboračky, vůní fialek v jejích živých květech, i když je ta lahvička dávno prázdná, voní nám po mamince stále, nebo medvídek. Přeji ti tu radost z nálezu starých vzpomínek Jitunko. Hezký večer a děkuji za komentík.
OdpovědětVymazatUrčitě jsi se nezbláznila. My máme na chatě jednoho plyšáka, který byl původně můj a později si ho oblíbil syn. Z počátku s ním jezdil i na školy v přírodě. Jméno neměl, ale své místo v naší rodině určitě má, a že už je to hezkých pár let ☺☺☺
OdpovědětVymazat