Jo volaly Louny

Tak přesně tahle písnička od Petry Janů a Petra Jandy mne napadla, když jsme přijeli do Loun. Město jsem chtěla navštívit už dřív a jsem ráda, že jsem se dočkala. Možná, kdybych sem přijela sama, tak bych město prošmejdila skrz na skrz, ale i takhle jsem spokojená. Všechno, co jsem chtěla vidět, jsem viděla. Jen mi trochu pokazilo radost to, že věž chrámu sv. Mikuláše byla zavřená, protože se opravuje ochoz. To mně mrzelo, protože na všechny přístupné věže v různých městech se ráda podívám.

městské opevnění

Žatecká brána

dům rytířů Sokolů z Mor

chrám sv. Mikuláše

Daliborka

radnice

Blšanský Chlum

Uplynulý víkend byl ve znamení velkého výletu. Domluvili jsme se s kamarádem, že se pojedeme podívat na nějaké kopečky a města Českého středohoří. Už jsme se sem chystali někdy v červnu, ale tenkrát to byl takový den blbec, že jsme nakonec skončili úplně jinde.
Počasí nám přálo, na výlet bylo naprosto ideálně.
Nikdy nemáme konkrétní cíl....prostě se jede zhruba daným směrem a cestou na něco zajímavého určitě narazíme. Je pravda, že kolikrát až doma zjistím, že jsme byli jen coby kamenem dohodil od zajímavosti a ta nám unikla. Pro mně, která si vždycky výlet plánovala do nejmenších detailů je to docela chaotické, ale už jsem si nakonec zvykla. Nemusím honit čas, abych někde byla včas na zpáteční vlak.
První zastávkou měly být Louny a ještě než jsme vyrazili na obhlídku města, slezli jsme kopec Blšanský Chlum. Od silnice je totiž na vrcholku vidět něco jako skála či nějaká zříceninka, tak jsme to šli prozkoumat.
Jako pokaždé jsme si vybrali jinou cestu než tu nejlehčí. Drápali jsme se nějakou zkratkou přes dávno zpustlou a zarostlou vinici. Když jsem začala remcat, že jsme to mohli v klidu obejít, dostalo se mi odpovědi, že schůdné cesty jsou pro začátečníky a my...zdatní turisti a lezci zvládneme nemožné....měl pravdu, těch zkratek bylo za víkend několik a lezla jsem místama, kam by mně v životě snad nenapadlo lézt.

takže tady je Blšanský Chlum

Prokrastinace

Někdy do května, června jsem neměla ani páru, že tohle slovo vůbec existuje, nikdy jsem neměla potřebu ho používat. Ale někdy během prázdnin jsem se s ním setkávala téměř denně v deníku Metro. Prokrastinace byla in.
A protože už někdy od začátku léta jsem sem nestíhala dávat žádné příspěvky....ne proto, že bych nikde nevýletovala, ale zjistila jsem, že i mne toto zasáhlo. Mohla bych napsat, že jsem se dostala do spárů té potvory Prokrastinace, ale já to napíšu naplno.....jsem líná jako prase a příspěvky sem odkládám ze dne na den, z dopoledne na večer, z večera na druhý den....a čtvrt roku je včudu jakoby nic. 
Nakupila se mi tu spousta fotek, které bych sem ráda dala, ale už teď v tom mám guláš. Takže nezačnu výletem, který logicky pokračoval  někdy v červnu, ale dám sem z posledního víkendu....

Lanovka kousek od Anděla

Nedávno jsem narazila na článek, že na Smíchově jezdí lanovka. Zdálo se mi to divné, vždyť jsem tam často a nikdy jsem ji neviděla. Ale je to skutečně tak, červená lanovka nebo taky šikmý výtah spojuje hotely NH...jeden dole, druhý na kopci. A prý už hodně dlouho, dočetla jsem se, že 18 let :-)
A tak jsem nelenila a vypravila se omrknout ji. Myslela jsem si, že se svezu nahoru, protože je určena nejen pro hotelové hosty, ale i pro veřejnost. Jenže bych musela do hotelu, a to jsem nechtěla. Takže jsem si nahoru vyšlápla po svých, cestou jsem se zastavila u Bertramky a prošla park Mrázovka.
A dokonce jsem i lanovku viděla :-)
 

Park u botanické zahrady

Skleníky u botanické zahrady Na Slupi jsou obklopené parkem a ten je zdarma přístupný v návštěvních hodinách. Když už jsem byla na výstavě a ve skleníkách, vzala jsem to i do parku. A to bych nesměla být já, abych něco nevyvedla. Prošla jsem si park a u východu si vzpomněla, že jsem neviděla strom gingo biloba, který v parku je. Mrkla jsem se na plánek co tam visel a zjistila, že je hned u vstupu do skleníku. A tak jsem se vrátila, abych si ho vyfotila. Bylo teplo, svítilo sluníčko a všude po záhonech byly natažené hadice a kropily. Voda stříkala z takového toho otočného stříkadla a zrovna i tam, odkud jsem chtěla fotit. Dobu jsem zírala na stříkadlo, abych vysledovala, kdy a kam se natočí, abych mohla v klidu fotit, případně proběhnout suchá až ke stromu....tak se nesmějte, samozřejmě jsem to měla vychytané....udělala jsem dva, tři kroky a chytla plný zásah. Byla jsem komplet mokrá, z vlasů mi crčela voda, tekla po obličeji, zmáchané jsem měla triko, kalhoty, boty a trochu i foťák.
No a pak jsem se sebrala, všechna stříkadla obešla a v klidu si strom vyfotila. U tramvaje se asi divili, kde jsem tak zmokla, když nebyl jediný šedivý mráček :-)

gingo biloba