Čertovy hlavy a Klácelka

Z Michalovy tlapky jsme se ještě jeli podívat do Želíz do skal...tam jsou díla Václava Levého...to byl kuchař na zámku v Liběchově a ve svém volnu chodil do pískovcových skal a tam sochal. Podle toho, co všechno po sobě zanechal, museli na zámku trpět hlady :-)

Mělnická Michalova tlapka

Michal byl pes našeho kamaráda a když odešel běhat na Nebeskou louku, stalo se pravidlem, že se zhruba v polovině září sejdeme na Mělníku a jako vzpomínku na pejsky, kteří už nejsou s námi, chodíme na místa, kudy chodíval Michal.
Letos už byla Michalova tlapka čtvrtá. Sešlo se 10 pejsků se svými páníčky, prošli jsme sady na Polabí, pesani se vyběhali, vyfotili jsme se u pomníčku, kam nosíme kamínky z výletů, všichni dostali pamětní list a vyrazili jsme dál. Další focení bylo tradičně u kostela a poté se dost lidí vrátí domů. My vždycky vytrváme a pokračujeme dál. Někdy se jde do Hořína k zámku a ke zdymadlu, někdy podél vody a letos jsme prošli dolů a vydali se do parku na Podolí. Tam teče Pšovka, Oskar hned zaplul do vody a řádil. Došli jsme k malému jezírku, které je u autobusáku a to je místní atrakce...je tu plno kačen a nutrie. Jsem ráda, že jsem tyhle myše viděla na vlastní oči.
Tady Tlapka skončila a my pokračovali ....autem jsme popojeli do Želíz do skal. Nádhera...ale to chce samostatný výlet...já už toho měla dost, takže jsme prošli jen kousek a vrátili se. Ale určitě se tam vydám znova.

 

  

Kosí fešák

před pár lety byl v naší ulici vidět kos s bílými pery v křídlech. Co pamatuju, vydržel tu "bydlet" asi tři roky. Pravidelně jsem ho viděla, když jsem chodila nakupovat. Pak se po něm slehla zem.
Tuhle jsem odněkud jela (z výstavy Merkuru) a měla s sebou foťák. A najednou jsem ho zblejskla...nádherný kosák s bílou kropenatou hlavou. Dobu jsme se na sebe dívali a já pak pomaloučku sundala batůžek ze zad a ještě pomaleji lovila foťák, abych ho nevyplašila.
A on čekal, jako by si byl vědom toho, jak je krásný...dokonce se i začal raůzně natáčet a předvádět se.
Když jsem ukazovala fotku kamarádovi, smál se....s kým prý se máma kosice asi tak spustila :-)

Na lovu karlštejnských figur

Včerejší pěkné počasí jsme ještě využili ke krátkému výletu. Původní nápad jet do Pardubic na EHD vzal za své jakmile Oskar zjistil, že se někam chystáme. Prý je nevylítaný a pořádnou prochajdu potřebuje jako prase drbání.
Nakonec jsme se s dcerou dohodly, že tedy Pardubice oželíme a vyrazíme k vodě. Markéta nerada chodí, nejlépe se někam dovézt a tam tvrdnout a pak se vrátit domů. Uznala jsem, že nemusím pokaždé nachodit kolem 10 a víc kilometrů.
A tak jsme se dohodly, že pojedeme jen do Dobřichovic, od vlaku půjdeme podél Berounky až k mostu, Oskar se vychachtá, my posedíme a pak, když už tam budeme, půjdeme po druhém břehu okolo zámku do Let a tam si ulovím dvě karlštejnské figury.
Což o to, nápad možná dobrý, ale bylo vedro, na zámeckém břehu se člověk před sluníčkem nikam neschová, navíc se jde po cyklostezce, takže jsme musely  pořád hlídat, aby se Oskar nenamotal někomu do kola. Kolaři mně víc než štvali, neberou absolutně někoho, kdo se tam pohybuje po svých. Že by třeba přibrzdili, to ani náhodou.
Původní plán, ulovit figury a vrátit se zpátky do Dobřichovic k vodě, jsme nakonec zamítly. U druhé figury U Srubu jsem potěšila žaludek výbornou opečenou klobáskou, chvíli jsme poseděli a schrupli si (to Oskar) a nakonec došli do Řevnic na vlak.
Měli jsme toho všichni tři dost, vic než polovina cesty vede po tvrdém povrchu. Někde v lese by nám bylo líp, ale tam Majdu nedostanu.
Netušila jsem, kolik jsme našlapali, ona tvrdila, že z Dobřichovic do Řevnic jsou to 3 kilometry. Na to, jak mně bolely nohy, se mi to nezdálo. A tak jsem ještě večer zjišťovala z mapy, kolik že jsme naťapali. Nevím kolik Oskar, ten ze začátku jen lítal sem a  tam, ale mapa mi ukázala, že to bylo bez pár metrů 6 kiláků. Není to sice nijak moc, ale po tvrdém je to pro moje nohy víc než dost.
Jestli jsme přeci jen neměly jet do těch Pardubic....bylo tam otevřené kromě jiných památek i krematorium :-)

Dobřichovice

takhle mně ozdobil Oskar

Lety u Pivovaru MMX

Lety na cyklostezce U Srubu

"nedělní škola" pro hafany

EHD v Berouně

Od 7. do 15. září jsou v rámci Dne evropského dědictví otevřeny i některé památky, které jsou běžně nepřístupné. Já je navštěvuji už několik let a pokaždé vidím zajímavé věci. Někdy mi na to stačí Praha, jindy vyjedu za humna. I letos mám vypsáno pár památek, ale mám pocit, že bych se musela rozkouskovat, abych stihla to, co bych chtěla vidět. A hlavně...spousta toho je příští víkend...mám sice volno, ale sobota patří Mělnické tlapce.
A tak jsem alespoň včera v Berouně navštívila kostel sv. Jakuba, trochu si ho prohlédla. Hned ze začátku mně ale upozornila vycházející paní....raději tu nefoťte, já jen vytáhla foťák a hned mi tu vynadali. Nějak nechápu, o co fráterníkům jde...v některých kostelech se fotit může, jinde to zatrhnou hned v zárodku....bojí se snad, že kdysi dávno jimi "nakradené" by zmizelo?
Pak jsem ještě vylezla na obě městské brány...Plzeňskou a Pražskou. Tam se sice běžně může, ale co si budeme povídat, když je něco zadarmo, je to lákavější.

 

zahájení EHD